Jaroslav Šámal, nar.18.4.1922 v Ml.Boleslavi, bytem dtto, držitel osvědčení MNO dle zák.č.255/46 Sb. č.j. 185700-38-1978.
V první tzv. "částečné mobilizaci" v květnu 1938 působil jako člen Národní střelecké gardy v uniformě a se zbraní při střežení vodárny v Chobotech, plynárny a jiných objektů.
V zářijové mobilizaci dtto, a doprovod transportu Čechů z prostoru Krásná a Česká Lípa do Mladé Boleslavi a jejich ubytování ve městě.
13. dubna 1939 přijat do ilegální vojenské organizace Obrana národa.
18. července 1939 odchod s Vladimírem Šámalem a Jaroslavem Kulhavým do Polska. O dva dny později vrácen polskými pohraničníky do Protektorátu jako nezletilý.
15.března 1939 s J. Skramuským odmontovali z odstaveného něm. tanku kulomet, který byl předán mjr. Heřmanu Kuchtovi.
12.dubna 1940 zatčen Gestapem v Ml.Boleslavi se skupinou 14ti dalších.
Od 12. dubna 1940 vězněn ve vyšetřovací vazbě Gestapa v Mladé Boleslavi, Jičíně a ve věznici Německého Landgerichtu v Praze (do 15.8.1940).
V dubnu 1941 navázal spojení s plk. Aloisem Vernerem, ilegálně žijícím v Turnově, kterému podával zprávy o válečné výrobě v ASAPu /Škoda, konc. Herrman Göring Werke/ které byly předávány doc. Vladimíru Krajinovi ilegálně žijícímu na Turnovsku.
4.září 1941 odsouzen Deutsches Landgerichtem v Praze k trestu vězení, odpykanému vazbou.
Od dubna 1941 do začátku října 1942 doručoval zprávy špionážního charakteru, rozšířené o stavech posádek něm.armády a policie plk. Vernerovi a jeho prostřednictvím Doc. Krajinovi, který odeslal 16 tisíc zpráv Čs.vládě v Londýně a Sovět. Konsulátu v Praze.
21.10.1942 totálně nasazen k fě. Flugmotorenwerke ve Wiener Neudorfu v Rakousku. Odejel s pověřením soc. dem. poslance Jaromíra Jodase, tlumočeným J. Nováčkem navázat kontakt s funkcionáři býv. soc. dem. strany Rakouska.
Konec října a listopad 1942, továrna nebyla ještě v provozu, pověřen odvezením dvou válečných zajatců do Friedrichshafenu u Bodamského jezera, odkud pokračovali trajektem do Švýcarska.
O několik dní později odvezl dva válečné zajatce ke hranicím k Jugoslávskému Mariboru.
Po vyzrazení těchto akcí utekl ke svým kamarádům do Vídně kde žil do 8.12.1942, kdy byl jeho pobyt zjištěn pracovním úřadem a přidělen do nasazení k Wiener Lokomotiv Fabrik.
V době od začátku listopadu do 8.12.42 uskutečnil se svým přítelem Marcelem Krompe tři ilegální přechody z Ostmarky do Protektorátu a zpět, jednou po nich bylo stříleno.
11.12.1942 jsem si přivodil pracovní úraz a nemocnice povolila odjezd na léčení doma.
16.1.1943 jsem se v Ml.Boleslavi oženil s Věrou Blechtovou.
Po návratu do Vídně jsem se konečně seznámil s Adamovými /otcem a synem/ býv. činovníky soc. dem. strany Rakouska. Užší spolupráci s ilegální soc. dem. stranou Čech však odmítli.
30.1.1943 byl zatčen Gestapem plk. Alois Verner
31.1.1943 zatčen Gestapem Doc. Vladimír Krajina.
12.2.1943 po pátrání v Protektorátě a na území Reichu byl zatčen Vídeňským Gestapem. Byl obviněn ze členství v Geheime armee, jak tam pojmenovali organizaci Obrana národa a z podezření napomáhání útěku válečných zajatců z Wr. Neudorfu. Postupně byl vězněn na centrále Gestapa v Morzinově paláci, v kasárnech na Rossauerlände a v poboč. konc. táboře Ober Lanzendorf.
21.5.1943 byl odvezen do budovy Gestapa, kde mu byl předán telegram jeho matky o tom, že jeho žena porodila dceru Věru.
22.5.1943 byl propuštěn na týdenní dovolenou, protože vyšetřování bylo ukončeno, s důrazným napomenutím, že se musí vrátit do práce v lokomotivce, kde vyčká na soudní řízení. Samozřejmě se nevrátil.
Květen, červen, červenec až do 16.září 1943 se skrýval na chatě kamarádů na Přívoze u Bakova n/J., později na chatě manželů Matějkových na Drhlenách a když i tam se začali často objevovat četnické hlídky ubytoval se v malé jeskyňce u Nové Vsi.
14.9.1943 dostal vzkaz od rodičů, že se má hlásit na policii, že nebude trestán a bude mu zařízeno zaměstnání ve Škodovce.
15.9.1943 se přihlásil, po sepsání protokolu mu bylo řečeno, že v městské šatlavě přespí a ráno bude propuštěn.
16.9.1943 namísto propuštění byl eskortován do koncentračního tábora na Hradišťku u Benešova, kde pobyl do 26.10.1943. (pracovně výchovný tábor)
Po propuštění žil v Mladé Boleslavi u rodičů své ženy bez možnosti zaměstnání až do ledna 1944, kdy byl s velkými obtížemi přijat do Škodovky a v zápětí uznán práce neschopným na dlouho dobu.
V dubnu 1945 byl pověřen navázáním styku s jednotkou mjr. Volka-Chranovského, operující v prostoru Dneboh-Branžež což se podařilo prostřednictvím Josefa Pánka, který byl vyznamenán Sovětským řádem – Za Pobědu -. Podle příkazu mjr. Heřmana Kuchty se do žádné činnosti nezapojil.
Od 5.května 1945 jako spolujezdec a kurýr motospojky Václava Vorla. Působil jako spojka mezi revolučním ONV a od 5.5.1945 i OV KSČ v Mladé Boleslavi a odbojovými skupinami v Jabkenicích a na Drhlenách. Při jedné jízdě do Jabkenic se na vrcholu Chlumu dostali do palby nějakých německých záškodníků, ale kromě pádu z motocyklu do příkopu neutrpěl žádné zranění. Do přestřelky se vzápětí zapojila skupina „partyzánů“ z Boží Vody.
To už ovšem nepovažoval za odboj, ale za normální občanskou povinnost, protože už bylo vlastně po válce.
Na podzim r.1945 byl po podrobných lékařských prohlídkách Státním úřadem pro válečné poškozence v Praze 10 uznán občanským poškozencem s pracovní neschopností 45%.
Tato částečná invalidita trvala do r.1952, kdy bylo konstatováno zlepšení zdrav.stavu a invalidita snížena na 25%.
Deset let před odchodem do důchodu mi byla zdravot. střediskem v AZNP opět přiznána částečná invalidita a pracovní doba zkrácena na 6 hod.denně.
Nemožnost získat vyšší pracovní kvalifikaci a pracovat přes čas se potom projevila na podstatně nižším starobním důchodu.
Bratr Jaroslav Šámal byl za své chování v době nesvobody jmenován čestným občanem města Mladá Boleslav dne 18. dubna 2002.
ČsOL Jednota Mladá Boleslav
