Blůza četaře 9. čs. střeleckého pluku „Karla Havlíčka – Borovského“
V červenci roku 1919 byl do výstroje Čs. vojsk na Rusi zaveden nový stejnokroj, pro který se vžil název „vladivostocký“ nebo „návratový“, jelikož jej většina legionářů obdržela až ve Vladivostoku před odplutím domů.
Blůza, kalhoty i plášť byly vyráběny z okrově zeleného sukna, původem z Japonska a celkem bylo ušito 60 000 stejnokrojů. Střihově se autoři nechali inspirovat stejnokroji západních armád, zejména té americké. Ačkoli se blůza uniformy nazývala oficiálně „kabát pro důstojníky“ byla určena pro všechny dobrovolce Čs. vojska na Rusi. Zapínání je realizováno pomocí pěti navrch našitých kostěných knoflíků.
Předmětná blůza pochází z pozůstalosti Josefa Zelenky, četaře 9. čs. střeleckého pluku. Josef Zelenka se narodil 15. března 1891 v Nové Vsi v okrese Písek. Do ruského zajetí padl v bojích v Haliči 11. března 1915. Do legií vstoupil dva roky později v prosinci roku 1917. Následující tři roky působil v řadách pluku až do návratu do Československa v srpnu 1920. Počet odsloužených let znázorňují tři červené krokve přišité na pravém rukávu blůzy. Barva výložek a lemování rukávového štítku (malinově červená) značí příslušnost Josefa Zelenky k pěchotě. Na levém rukávu na štítku je označena dosažená hodnost – tři žluté proužky pro četaře a přišitá kovová číslice definuje příslušnost k jednotce.
Za svoji činnosti v legiích byl Josef Zelenka dle stužek přišitých nad levou náprsní kapsou dekorován Čs. válečným křížem, Čs. revoluční medailí, Křížem Sv. Jiří, Medailí vítězství a Křížem „V těžkých dobách“.
Josef Zelenka patrně absolvoval s plukem většinu bojových událostí. Předchůdcem pluku byl 1. čs. záložní pluk „Husitský“, který vznikl v Žitomiru 18. října 1917. Pluk byl od března 1918 součástí I. čs. střelecké divize a aktivně zasáhl do bojů o železniční uzel Bachmač. Od léta 1918 bojoval pluk u Penzy, Syzraně, Bezenčuku, Buzuluku a Bugulmy. Dne 15. srpna 1918 byl pluk oficiálně přejmenován na 9. čs. střelecký pluk „Karla Havlíčka – Borovského“. V létě bojovali jeho příslušníci na Povolžské frontě u Nikolajevksa, Simbirksa, Volska. V říjnu 1918 byl stažen z fronty a v únoru následujícího roku byl zařazen do sestavy III. čs. střelecké divize. Před evakuací chránil magistrálu v oblasti Kurganu, Šumichy a Kanska.
