Blůza francouzského legionáře
Sako francouzského legionáře bylo do sbírek členů jednoty zakoupeno v nedávné době v poměrně dezolátním stavu. Po náročné renovaci bylo stylizováno do blůzy neznámého příslušníka 22. čs. střeleckého pluku francouzských legií. Příslušnost k jednotce je určena kovovou číslicí na límci blůzy. Střihem sako odpovídá již meziválečné produkci. V základní dekoraci nechybí Čs. válečný kříž 1914–1918 s kovovou lipovou ratolestí za citaci jednotky v rozkaze, Čs. revoluční medaile a Mezispojenecká medaile vítězství. Na náprsní kapse je čestně upevněn členský odznak Československé obce legionářské.
Dějiny samotného pluku se začaly psát v březnu roku 1918, kdy byl ze IV. praporu 21. čs. střeleckého pluku zformován základ budoucího pluku s označením 22. První plukovní rozkaz byl vydán 22. května 1918. Kádr mužstva byl velmi rozmanitý a tvořili ho dobrovolníci z Ruska, Srbska, Rumunska i USA. Následující měsíce tak byly vyplněny intenzivním výcvikem s cílem sjednotit vojenské zkušenosti a přiblížit francouzskou vojenskou doktrínu.
Dne 30. června 1918 přísahal pluk u města Darney na prapor 21. střeleckého pluku a koncem srpna odpochodoval do prostoru Rougemont, Reval a Massevaux, kde zůstal do 11. září v záloze divize. Následoval opětovný přesun na bojiště nedaleko Remeše. Teprve v polovině října se v souvislosti s boji na řece Aisně ocitl pluku i s celou divizí v sestavě IV. armády. Tato armáda bojovala od 12. října o přechody na řece Aisně ve směru na Sedan. V prostoru Vandy–Chesters se podařilo 53. i 134. francouzské divizi mezi 18. a 21. říjnem vytlačit Němce z jejich postavení na východním břehu.
Večer 21. října 1918 byl 22. střelecký pluku přesunut k městu Vouziers s cílem dobýt opětovně výšiny východně od břehu Aisny, z nichž Němci ovládali přechody přes řeku. Obzvláště strategická byla kóta 153 (Němci zvaná Käseberg) cca půl kilometru od obce Chesters.
Od 22. října do 30. října absolvoval pluk velmi náročné útočné i poziční boje o strategickou kótu 153. „Pod energickým a obratným vedením plukovníka Philippea prokázaly 21. a 22. československé pluky nejkrásnější vojenské vlastnosti v bojích ve dnech 19. až 27. října východně od Vouziers.
Bez bázně v útoku, houževnaté v obraně, pevné v nejprudší dělové palbě, splnily tyto pluky dokonale všechny úkoly, které jim byly svěřeny, a uspokojily představeném kteří jich použili.“
Za statečnost v boji bylo vyznamenáno 54 důstojníků a 263 poddůstojníků a vojínů francouzským válečným křížem a značný počet důstojníků i mužstva čs. válečným křížem. Pozitivní hodnocení bojového vystoupení bylo ovšem vykoupeno draze. V bojích padlo 6 důstojníků a 169 poddůstojníků a mužstva. Raněných bylo 11 důstojníků a 520 vojáků mužstva. Řada z nich byla zasažena bojovými plyny.
Prořídlý a vyčerpaný pluk byl počátkem listopadu 1918 soustředěn v okolí Contreuve, kde obdržel radostnou zprávu o vyhlášení nezávislosti Československé republiky. Francouzští legionáři se vraceli do svobodného Československa od 15. prosince 1918 do 26. ledna 1919.
Vlastní prapor získal pluk teprve 14. července 1919 v Praze. V rámci unifikace Čs. branné moci byl pluk sloučen s plukem domácího vojska č. 74 a posádkou se mu tak stal Jičín. Od 27. října 1923 nesl jičínský Pěší pluk 22 čestný název „Argonský“.
