Československé legie v Itálii

Od jara 1915 byl v carském Rusku z jihoslovanských rakousko-uherských zajatců formován v Oděse dobrovolnický Srbský sbor. Vzhledem k tomu, že přijetí do tohoto sboru nebylo spojeno s tolika obtížemi jako do České družiny a důstojníci byli přijí­máni v původních rakousko-uherských hodnostech, přihlásilo se do něj na 1000 Čechů a Slováků a téměř polovinu z nich tvořili důstojníci. Byli zařazeni do srbské divize plk. Š. Hadiče, která jako součást 47. ruského sboru bojovala po vstupu Rumunska do války v srpnu 1916 v Dobrudži. Divize podstoupila úporné ústupové boje a její zbytky byly staženy do Ruska. Část našich krajanů přešla do 1. čs. brigády, ostatní se srbskou divizí se zúčastnili v roce 1917 ještě bojů na soluňské frontě, odkud byli na zákrok Čs. národní rady v Paříži přesunuti konečně do Francie a Itálie.

poštovní známka s kuponem, která byla vydána 11. března 1938 k 20. výročí bojů našich legií

Československý vojenský odboj v Itálii vznikl nejpozději a jeho rozvoj byl poměrně pomalý. Bylo to proto, že v Itálii nebyly předválečné skupiny vystěhovalců-krajanů, kteří by akci podpořili, a Itálie sama do války vstoupila až v květnu 1915. V italských zajateckých táborech bylo sice množství českých a slovenských zajatců, nebylo však možné je organi­zovat, protože nebyli rozmístěni podle své národnosti. Teprve na počátku roku 1917 byl českým a slovenským zajatcům přidělen tábor Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Tam byl 17. ledna 1917 založen Čs. dobrovolnický sbor. V jeho čele stál sokolský náčelník J. Čapek, který vedl tělovýchovný a vojenský výcvik. Italská vláda však byla proti převozu a nasazení Čechoslováků jak ve Francii, tak na soluňské frontě. V létě po reorganizaci zajatec­kých táborů se Češi a Slováci přesunuli do Paduly u Salerna a v říjnu měl sbor již na 4 000 mužů. Teprve italská porážka u Caporetta v říjnu 1917 a rostoucí aktivita čs. zahraniční repre­zentace, především gen. M. R. Štefánika, přiměla 21. dubna 1918 italskou vládu k podepsání dohody o zřízení samostatného čs. vojska v Itálii. Jeho velitelem byl jmenován gen. A. Graziani. Čeští dobrovolníci působili velice úspěšně jako roz­vědčíci u 1. italské armády již od roku 1917 a jejich čety byly rozesílány na různé úseky fronty. V polovině roku 1918 bylo nasazeno již přes 1600 mužů. Jako první větší jednotka se na řece Piavě zúčastnili tvrdých bojů 1. prapor 33. pluku a v důsledku ledabylosti sousedních italských velitelů utrpěl značné ztráty u S. Dony a Fossalta. Mezitím byla utvořena čs. divize složená z 31., 32., 33., 34. a 35. pluku. Z výzvědných rot vznikl 39. pluk. V polovině srpna 1918 byla divize přesunu­ta na frontu do prostoru mezi Gardským jezerem a řekou Adiží, kde ústředním dominantním bodem byl vrchol Doss Alto. Zde bojovala až do konce září úspěšně proti rakousko-uherské armádě. V říjnu 1918 vznikl Československý sbor v Itálii s 20 000 muži, jehož velení převzal gen. L. Piccioni. Všechny pluky dostaly 8. pro­since v Padově své prapory a složily přísahu. Do konce roku pak byl sbor dopraven do osvobozené vlasti.

Text je převzat z publikace Legionářské tradice, kterou vydala ČsOL a MO ČR v roce 1994.

vlevo sedí mladoboleslavský legionář Karel Auer


vpravo stojí mladoboleslavský legionář Karel Auer