Krátce po vypuknutí války se na 300 českých sokolů přihlásilo v Paříži dobrovolně ke službě ve francouzské armádě. Jako cizinci a navíc občané státu válčícího proti Francii mohli sloužit pouze v cizinecké legii a byli proto přiděleni k jejímu 2. pocho­dovému pluku, kde utvořili první rotu praporu C. Díky svému sokolskému pozdravu byli brzy nazváni "Compagnie Nazdar". Po ukončení výcviku rota "Nazdar" složila dne 12. října 1914 slavnostní přísahu na červenou korouhev s českým, stříbr­ně vyšitým Ivem. Shodou okolností pro­běhl tento slavnostní akt jen o den později než obdobná přísaha České družiny v Kyjevě.

poštovní známka s kuponem, která byla vydána 11. března 1938 k 20. výročí bojů našich legií

Na frontu v Champagni odjela rota "Nazdar" 23. října 1914 a v sestavě Marocké divize prožila v zákopech cel­kem klidné období až do jara 1915. Koncem dubna se Marocká divize pře­sunula k Arrasu, kde po týdenní dělo­střelecké přípravě 9. května zaútočila na německé pozice. Prapor C. 2. pochodového pluku cizinecké legie s rotou "Nazdar" byl v čele sestavy a utrpěl nejtěžší ztráty. Padlo 42 čes­kých legionářů včetně předsedy paříž­ského Sokola Pultra a kolem sta jich bylo zraněno. Zbývající příslušníci roty byli začleněni do jiných jednotek a rota "Nazdar" přestala existovat. V prvých třech letech války sloužilo v různých složkách francouzské armády na 600 Čechů, z nichž více než třetina padla nebo byla propuštěna z armády pro trvalou invaliditu.

Až do roku 1917 nebylo možné pro nedostatek dobrovolníků utvořit samostatnou čs. vojenskou jednotku. Ani M. R. Štefánik nezískal větší počet dobrovolníků ve Spojených státech, protože nábor byl povolen jen mezi občany nepodléhajícími branné povinnosti. Přesto se do konce roku 1917 podařilo ve Francii soustředit na 10 000 mužů. Byli to legionáři z Ruska, jejichž převoz projednal s ruskou vládou T. G. Masaryk, američtí krajané (asi 1500 Čechů a 1000 Slováků), rota zajatců z Rumunska, čeští důstojníci ze srbské armády a rakousko-uherští zajatci ze srbské fronty.

Dekretem z 19. prosince 1917 francouzská vláda povolila organizaci autonomní čs. armády a zabezpečila její výzbroj, výstroj a činnost. Vznikl Československý generální štáb při Čs. národní radě ve Francii vedený francouzským generálem M. Janinem a byla vyhlášena mobilizace všech našich krajanů. V Cognaku byl vytvořen 21. střelecký pluk 12. ledna 1918 a v Darney 22. střelecký pluk. Mezitím několik desítek československých legionářů bojovalo stále v rámci Marocké divize, v Champagni, u Chemin des Dames, u Verdunu a u St. Mihiel. Teprve po bojích u Soissons a Chateau Thierry a stažení Marocké divize z fronty byli v červenci 1918 převeleni konečně k naší armádě. Dne 30. června 1918 složili příslušníci 21. a 22. střeleckého pluku v Darney přísahu v přítomnosti francouzského prezidenta R. Poincaré a dr. E. Beneše. V říjnu pak byly pluky nasazeny v Argonách u Terronu, kde úspěšně bojovaly až do konce války.

Text je převzat z publikace Legionářské tradice, kterou vydala ČsOL a MO ČR v roce 1994.