Pouť na Ural a do Povolží – skupina Miassy

Ve dnech 5.–10. října 2018 jsme měli tu čest být součástí velké vzpomínkové pouti do Ruské Federace ku příležitosti vzpomínky na naše legionáře, kteří bojovali před sto lety v oblasti Povolží a Uralu.

Na osmdesát účastníků pouti bylo předem rozděleno do několika různě velkých skupin, z nichž každá měla svůj program a místo působení naplánováno tak, aby bylo možno pokrýt co nejvíce pietních míst vzdálených od sebe stovky kilometrů.

Naším výchozím městem se stala ruská Samara, ze které se jednotlivé skupiny rozjely každá za svým programem.

My, ve složení Br. Drábek, Br. Juřena a Br. Růžička, jsme společně s dalšími bratry a sestrami měli za cíl město Miass, které je od Samary vzdáleno téměř 800 kilometrů a leží na jižním předhůří pohoří Ural.

První den pouti jsme, po téměř pěti stech kilometrech strávených v dodávce, přenocovali v Ufě, abychom časně ráno vyrazili dále na východ. Vzhledem ke vzdálenostem, které bylo nutné urazit, lze konstatovat, že se dodávka stala naším mobilním domovem. Druhý den pouti jsme překročili pomyslnou hranici Evropy a Asie a mohli se konečně zhostit hlavního úkolu naší skupiny. Za nevlídného a deštivého počasí jsme, za přítomnosti místních zástupců, odhalili nový pomník padlým československým legionářům ve městě Miass.

Po přenocování v Miassech jsme v neděli 7. října zamířili zpět na Evropskou půdu, abychom navštívili město Zlatoust. Cestu jsme prožívali velmi silně, neboť jsme zrovna projížděli místy, které popisuje ve své knize s názvem Povstalci Karel Fibich, když píše o pěším přesunu do Miass skrz lesy od místa přepadení štábního ešelonu 1. pluku ve Zlatoustu.

Ve Zlatoustu jsme zamířili do tamního muzea, ve kterém se nachází obraz scény přepadení legionářského vlaku bolševiky. K obrazu jsme na památku padlým umístili věnec. Po prohlídce muzea jsme zamířili přímo k místu legendárního přepadu. Na vysokém náspu, nad traťovým obloukem před nádražím, v místě, odkud bolševici vedli 27. května 1918 smrtonosnou palbu předem připravené léčky, jsme nabrali prsť a tiše zavzpomínali. Událost na místě připomíná pouze monumentální pomník věnovaný padlým bolševikům. Jakýkoliv pomník padlým legionářům stále chybí.

Ze Zlatoustu jsme odpoledne zamířili zpět do Ufy, ve které jsme strávili další noc. Čtvrtý den, v pondělí 8. října, naše cesta pokračovala do města Bugulma, kde jsme se setkali s další početnější skupinou účastníků pouti, abychom navečer slavnostně odhalili, za přítomnosti náměstkyně ministra obrany JUDr. Aleny Netolické, nový pomník našim legionářům.

Následující den se obě skupiny vydali přes Samaru do Novokujbyševska. Tam se všechny skupiny spojily, abychom si mohli prohlédnout místa bojů u Lipjag spolu s místem plánovaného pomníku u nádraží, na místech bývalého hřbitova, kde byli naši padlí pochováni. Bohužel i po sto letech jsou běločeši, jak rusové naše legionáře nazývají, místnímu obyvatelstvu trnem v oku, a tak jsme se dočkali hanebně pokresleného podstavce pro zamýšlený pomník, a také menší demonstrace. Pracovníci městských služeb se sice snažili poškozený podstavec před naším příjezdem barvou opravit, ale místní jim příliš šance nedali. V celém okolí města je několik pomníků připomínajících padlé bolševiky, avšak pro legionáře zde není místo.

Všechny skupiny se poté vydaly zpět do Samary, kde každý strávil večer a noc po svém.

Poslední den pouti, ve středu 10. října, jsme brzy ráno zamířili na letiště Kurumoč, odkud jsme zamířili zpět do vlasti.

Zdroj Fotografií: Autor, ČsOL, Lukáš Hudák