Cvičení v Bezdružicích

Během předposledního únorového víkendu pořádala ČsOL velkou akci v okolí bezdružického nádraží. Jednalo se o natáčení scén k připravovanému dokumentu České televize a o pořadové a taktické cvičení zasazené do období bitvy u Bachmače. Na místě byl k dispozici dokonce Legiovlak s vypůjčenou parní lokomotivou. Na akci tohoto formátu samozřejmě nemohla chybět jednota Mladá Boleslav. A tak v sobotu ráno dorazila skupina ve složení bratří Pilvousek, Beneš, Koštejn, Nácovský, Fuksa, Šíp a Drábek. Na místě již od předešlého dne zastupoval jednotu bratr(anec) Jablonec, který se ovšem cvičení neúčastnil, neboť měl plné ruce práce s vytápěním parní lokomotivy. Kromě nás bylo na místě asi 30 dalších bratrů z jednot napříč republikou a jeden bratr ze Slovenska.

Poté, co jsme dorazili na místo (čirou náhodou těsně po rozcvičce) jsme se spěšně ustrojili do odpovídajících stejnokrojů. Následoval nástup, na kterém nám byl sdělen program dne. První část se skládala z popojíždění vlakem, které zaznamenávali kameramani na své aparáty. Poté, co se již filmaři nabažili záběrů jedoucího Legiovlaku a bratr Fuksa dojedl asi pátou svačinu, jsme dostali o něco obtížnější úkol – vyskákat na určeném místě z vlaku. Naneštěstí pro nás, vybrali filmaři úsek snad s nejvyšším náspem. Hned napoprvé zaznamenala posádka vagonu plukovní prodejny prvního „padlého“. Tím byl bratr Borovička, kterého při nešťastném seskoku z vagonu zradil vlastní kotník. I přesto se však doplazil do určené pozice, kde jej po chvíli ošetřil zdravotník. I přes snahu bratrů zdravotníků byl však raněný bratr nepoužitelný k dalšímu cvičení, a tak byl uznán neschopným řadové služby a odeslán do týlu. Napodruhé byli již všichni se záběrem spokojeni a tak se vrátil vlak do stanice Bezdružice, kde jsme se připravili k taktickému cvičení.

Na tuto „operaci“ byla skupina rozdělena na dvě družstva – 1. pod velením bratra Charfreitaga a 2. pod velením bratra Pilvouska, jehož jádrem se stala naše jednota. Úkolem prvního družstva bylo ubránit nedaleký kopec. Každé z družstev mělo k dispozici 1 těžký kulomet a obránci navíc disponovali dvěma lehkými kulomety Chauchat. Asi patnáct minut po odchodu 1. družstva na pozice, naše skupina vyrazila. Vpředu postupovala čtveřice střelců, kteří prozkoumávali terén, aby zbytek družstva, postupující pomaleji s rozloženým kulometem, nebyl zaskočen nenadálým přepadením. Po určité chvíli jsme z lesíka spatřili rojnici „nepřátel“ ležících na kopci. Vzhledem k tomu, že nebyli nijak kryti, obávali jsme se nějakého úskoku. Mezitím co velitel družstva rozhodoval o následujícím postupu, bratři kulometci složili Maxima. S ním se, podle rozkazu, přesunuli na okraj lesíka, kde nastala přestřelka s kulometem prvního družstva. Mezitím se původní čtveřice průzkumníků, doplněna o několik dalších střelců, vydala na obchvat nedalekou roklí. Kvůli příkrému stoupání se však o něco opozdila a tak se v polovině kopce setkala s obchvatným oddílem 1. družstva. Po krátkém boji muže proti muži bylo cvičení ukončeno. Bratr Charfreitag tuto akci zhodnotil slovy: „Vyhráli všichni kromě Malýho Kubiče, který byl zajat“.

Po posledním počinu tohoto dne – natáčení útočící rojnice – jsme se vydali v útvaru k nádraží. Tam jsme nafasovali buřtguláš, který jsme si snědli ve vytopené nádražní čekárně. V čekárně se dobře sedělo, a tak jsme v družném hovoru (např. na téma „kdo byl v tom cvičení bolševik?“) setrvali až do pozdních večerních hodin. Nakonec se objevil i náš topič-mouřenín Jablonec. Někteří přespali v čekárně, jiní se odebrali na kutě do vymrzlých vagónů.

Další den ráno jsme se po snídani znovu ustrojili a odebrali se k vlaku. Tam bylo pořízeno několik další záběrů (např. asi pětkrát opakované naskakování do těplušky). Pak následovalo pořadové cvičení, které se stalo poslední aktivitou velmi zdařilého legionářského víkendu.