Pouť do Francie

Na konci listopadu se členové naší jednoty ve složení Pilvousek, Beneš, Jablonec a Drábek účastnili závěrečné části legionářské poutě do Francie a natáčení dokumentu o čs. legionářích.

Společně s bratry Charfreitagem a Štréglem z pražského ústředí jsme po několikahodinové cestě v dodávce dorazili do Paříže, města věčně hustého provozu. Asi po hodině proplétání se pařížskými třídami i maličkými uličkami a po několika zoufalých telefonátech bratra Mojžíše, který na nás již netrpělivě čekal v pařížské Invalidovně, jsme s lehkým zpožděním konečně dorazili na místo. Tam, ve slavné Invalidovně, jsme se kvapně ustrojili do stejnokrojů francouzských legionářů a přebrali prapory. Následoval pietní akt u příležitosti stého výročí vydání povolení k utvoření autonomní čs. armády ve Francii.

Kromě nás a naší delegace, která již několik dní putovala po Francii, se této vzpomínkové akce zúčastnily i dvě čety 1. pluku Cizinecké legie se stráží historického praporu. Nechyběli ani velvyslanci České a Slovenské republiky. Celkově byl tento pietní akt nezapomenutelný a naše stráže praporů byly dokonce postaveny na čestných místech. Po položení věnců a několika projevech byl pietní akt ukončen a účastníci akce se přesunuli na nedaleké české velvyslanectví, kde bylo připraveno pohoštění. Po této milé záležitosti rozloučili jsme se s bratry a sestrami z autobusu, pro které byla akce v Invalidovně závěrem jejich putování. Ti se odebrali do autobusu, se kterým zamířili zpět domů. My jsme naopak vyrazili poznávat krásy Paříže společně s bratrem Mojžíšem, který se připojil k naší skupině. Po prohlídce Eiffelovy věže, hrobu Napoleona Bonaparta a dalších památných míst jsme nasedli do auta a vydali se směrem na Remeš. Naše cesta ovšem netrvala dlouho.

Po několika desítkách minut jsme opět vystupovali, tentokrát ovšem před bazarem s věcmi z obou světových válek. Poté, co se někteří z nás zásobili natolik, že by si každý z nich mohl otevřít soukromé muzeum a udělali oběma prodejcům „Achatovi“ i „Ventemu“ tak dobrý obchod, že oba mohli krámek s klidem zavřít a odejít do důchodu, jsme nastoupili do teď již úplně přecpaného auta. Tentokrát jsme již bez zastávek dojeli do našeho hotelu v Remeši, kde jsme se ubytovali a večer strávili v bratrském veselí.

Další den ráno jsme se sešli s filmaři z České televize, které z Mladé Boleslavi doprovázela slečna Sládková, pravnučka legionáře Františka Zbroje, a vyrazili pořizovat záběry k připravovanému dokumentu. Tento den byl zaměřen na místa, kde se na v letech 1914 a 1915 pohybovala Rota Nazdar. Po celodenním natáčení jsme se znovu odebrali na hotel.

Poslední den jsme opět prožili natáčením. Nyní se však záběry vztahovaly k roku 1918. Hlavní část dne jsme strávili v La Main De Massiges, kde se nachází venkovní muzeum s věrohodně vybudovaným a rekonstruovaným systémem zákopů. Po poslední klapce jsme vyrazili na památná místa Terron, Vouziers a další, neodmyslitelně spjatá s našimi legionáři ve Francii.

Po dotočení posledních scén jsme opět nasedli do zablácené přeplněné dodávky a za smradu (nebo vůně, to ať si každý posoudí sám) francouzských sýrů, kterými se všichni členové výpravy zásobili, jsme se rozjeli domů.

Foto: Adéla Sládková, Tomáš Pilvousek