100 let Jednoty ČsOL v Mladé Boleslavi

Po oficiálně uzavřeném příměří a konci první světové války 11. listopadu 1918 se postupně začali navracet frontoví vojáci, ať už bývalé rakousko-uherské armády nebo kontingenty čs. legií, do svých vytoužených domovů. Nejpočetnější zahraniční armáda – Čs. vojsko na Rusi bylo tou dobou stále blokované v bojích s bolševickými oddíly na Urale, transsibiřské magistrále a v Sibiři a její evakuace probíhala až dva roky po ukončení světového konfliktu. S postupným návratem legionářů se datuje také vznik prvního organisováni této skupiny vojáků v Československu.

Konečně doma!

Řada představitelů nově vzniklého Československa chápala odpovědnost, který nový stát vůči čs. legionářům má. Vznik republiky by nebyl možný bez jejich odhodlání vstoupit do válečného úsilí s cílem bojovat za státní samostatnost. Nicméně prostředky mladého státu, hospodářsky vyčerpaného válkou, byly v těsně porevolučních měsících i letech omezené, a tak integrace desetitisíců legionářů, zejména navrátilců z Ruska, neprobíhala příliš dobře a řada legionářů sváděla těžký existenční boj. I přes objektivní snahu oficiálních státních úřadů řešit palčivý sociální problém, vyžádala si situace vznik hned několika legionářských organizací. První organizací a svým způsobem předchůdce do dnešních dní fungující Československé obce legionářské byl Svaz čs. legionářů, který vydal prohlášení o svém založení v den prvního výročí samostatnosti 28. října 1919. Kromě Svazu čs. legionářů vznikla celá řada různorodých organizací, které se, byť částečně, podařilo sjednotit v roce 1921 pod hlavičkou Československé obce legionářské (ČsOL).

Za město přednesl projev náměstek primátora města Mladá Boleslav pan Daniel Marek a za Československou obec legionářskou Jednotu Mladá Boleslav předseda Tomáš Pilvousek.

Legionáři v Mladé Boleslavi

První legionářská organizace v Mladé Boleslavi byla založena před 100 lety, v květnu roku 1920 pod názvem Svaz čs. legionářů, odbočka Mladá Boleslav. Na svém počátku čítala 62 členů a v jejím čele stanul ruský legionář Karel Blecha, původem ze Žabonos u Kolína a majitel restaurace Na Podhrádí. Tam byla zřízena i spolková místnost. Název si organizace ponechala až do roku 1921, kdy byla v rámci centralizovaného sjednocení přejmenována na Místní jednota Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi. K oficiální registraci jednoty došlo 3. listopadu 1921.

Personální poměry v organizaci se v prvních letech činnosti nedařilo konsolidovat, a tak ji již po necelém roce fungování opouští její první předseda Karel Blecha, který následně založil Družinu čs. legionářů a v roce 1927 stál u zrodu Nezávislé jednoty čs. legionářů a kruhu jejich přátel v Mladé Boleslavi.

Až do prosince roku 1924 byly pro jednotu charakteristické časté změny ve vedení. Jednotu v daném období vedli legionáři Václav Šulc z Čejetiček, Emil Federer z Mladé Boleslavi a Adolf Pekař, taktéž z Mladé Boleslavi. Od roku 1924 stojí v čele organizace ruský legionář, válečný invalida a kapitán v záloze Ludvík Hedl. Od ledna 1931 až do likvidace ČsOL v roce 1939 zaujímá post předsedy Josef Botka, italský legionář a majitel Grandhotelu Věnec v Mladé Boleslavi.

Od svého založení působil Svaz čs. legionářů, a především pozdější Jednota ČsOL v Mladé Boleslavi v sociálně integračnímu procesu legionářů do běžného života a dále ve prospěch prezentace legionářského odkazu ve městě.

Legionáři se významnou měrou podíleli na vybudování památníku padlých ve světové válce, který byl slavnostně odhalen 1. července 1923 na Komenského náměstí. V témže roce se jednota zapojila do humanitární podpory zemětřesením postiženého Japonského císařství a z popudu Čs. červeného kříže byly zajištěny nemalé finanční prostředky. Dále organizace pořádala množství přednášek i akcí k významným státním výročí a nechyběla u oslav státního svátku 28. října.

V souvislosti s činností došlo i k nárustu členů. Například v roce 1930 měla Jednota ČsOL v Mladé Boleslavi 164 členů, z toho 126 členů bylo ruských legionářů, 17 francouzských a 21 italských.

Mladá Boleslav – župní město legionářů

Župa byla ve struktuře organizace pomyslným spojníkem mezi pražským ústředím a jednotami v geograficky určeném teritoriu. Jejím hlavním úkolem bylo koordinovat činnost jednot v regionu, šířit a propagovat hlavní teze a projekty z ústředí a v neposlední řadě měla i kontrolní funkci v oblasti hospodaření.

Na základě pokynu z pražského ústředí začala mladoboleslavská jednota s organizačními přípravami od prosince 1921. Župa byla následně ustanovena 5. února 1922 zástupci jednot v hotelu Vysoký v Mladé Boleslavi. Přítomní delegáti vytvořili čtrnáctičlenný výbor v čele s předsedou Václavem Šulcem, místopředsedou Karlem Riegerem a jednatelem Emilem Federerem. Funkci pokladníka přijal Bohumil Bernat. Pozici předsedy v meziválečném období zastávali ještě Čeněk Drbohlav, od roku 1924 do roku 1933 Ludvík Hedl, jehož poté, až do likvidace organizace nacisty, nahradil hoteliér Josef Botka.

Činnost župy se řídila příslušnými stanovami a zahrnovala vzdělávací, kulturní i organizační činnost. Významnou byla sociální a humanitární podpora, zejména ve prospěch legionářů, kteří se ocitli v existenční nouzi anebo pomoc pozůstalým po padlých legionářích. Například od roku 1926 fungoval v rámci župy tzv. Fond pro nezaměstnané. Významně se župa podílela na podpoře jednot v pohraničí. Jednou z viditelných a manifestačních projevů činnosti byly oblíbené župní sjezdy legionářů. Jejich organizace a konání směřovaly zejména do měst v severních Čechách, právě s cílem podpořit české menšiny v převážně německých hraničních oblastech. Sjezdy se konaly v Jílovém u Hodkovic (1924), Rumburku (1926), Vrchlabí (1926), Jablonci nad Nisou (1928), Jičíně (1931), Děčíně (1932), Hrádku nad Nisou (1933), České Lípě (1934), Mělníce (1936), Jilemnici (1937) a v Novém Boru (1938).

Sjezd v Novém Boru se konal již za napjaté mezinárodně-politické situace a vyzníval jako manifestace za obrany státu před hrozí expanzí nacistického Německa. Ochotu postavit se na obranu republiky demonstrovala Mladoboleslavská župa i přijmutím čestného názvu „Štorcha, Turpiše, Hojsáka“, tedy tří italských legionářů popravených v letech první světové války, pocházejících z regionu župy.

Muzeum odboje v Mladé Boleslavi

Z inciativy Mladoboleslavské župy a jejího místopředsedy pplk. Jaroslava Bukvičky vzniklo v Mladé Boleslavi roku 1934 tzv. „Museum odboje“. Příprava expozice zabrala čtyři roky a vybudovala se za vydatné pomoci města a především obětavého starosty Karla Šeráka. Město vyčlenilo vznikajícímu muzeu celé první patro ve Staré radnici na Staroměstském náměstí, kde bylo zřízeno pět výstavních síní. Mezi vzácnými exponáty byly například obrazy legionářských malířů Jindřicha Vlčka nebo Vojtěcha Preissiga. Určitou zajímavostí byla trojitá dýka, zhotovená Tatary z damašské oceli, cizelovaná a napuštěná jedem, kterou si přivezli legionáři jako suvenýr z bojů v Rusku nebo model legionářského vagónu v měřítku 1:4. Poslední síň byla z návrhu akademického sochaře Karla Mauermanna koncipována jako pietní kout, kde byl instalován pískovcový kámen se jmény padlých legionářů a měly se zde dokonce ukládat i urny zemřelých legionářů z Mladé Boleslavi.

Hořký konec

Činnost župy i Jednoty zanikla s likvidací Československé obce legionářské po okupaci v březnu roku 1939. Její funkcionáři se zapojili do protinacistického odboje a velká část za svoje nasazení ve druhém odboji zaplatila daní nejvyšší. Připomeňme symbolicky alespoň pokladníka Emila Federera, který byl zavražděn s celou rodinou v Osvětimi.

S odstupem mnoha let a obzvláště v dnešních nelehkých časech je stále nutné si připomínat, před jak těžké životní zkoušky byli naši předci postaveni a že v nich obstáli.