Legionářský pochod v Krkonoších

Jakožto v létech minulých, i letos byla prověřena semknutost a odolnost našich bratří na tradičním zimním cvičení v Krkonoších, které se konalo o posledním únorovém víkendu.

Na základnu v lokalitě Bobr se postupně sjížděli bratři ze všech koutů naší krásné vlasti. Zásobovací skupina ve složení bři. Pilvousek, Juřena a Filip dorazila z Mladé Boleslavi osobním vozem jako první, takže soudek plzeňského moku mohl být promptně naražen a následně mohlo dojít k postupnému zabydlení celé základny. S jistým odstupem dorazila mikrobusem francouzsko–italská skupina ve složení bři. Kongo, Chroust a Dlesk. A dále osobním vozem republiková skupina bří. Kratochvíla a Tryskáče. Jako poslední již k hotovému dorazila pražská skupina bří. Drábka, Fuksy, Růžičky a Žáby.

Večer před pochodem probíhal ve znamení degustace piva a pojídání kilogramů vařených párků. Když přišla na řadu kulturní část večera, jal se br. Kongo promítnout historické dokumentární záběry na visící bílé prostěradlo. Po několika historických kouscích se notebooku zmocnil br. Chroust, který kinematografický večer obohatil o své nejoblíbenější kousky. Nutno dodat, že většina zanechala silné zážitky v přihlížejících. Po tomto nevšedním zážitku nastaly horečné přípravy výstroje a výzbroje na sobotní pochod.

Sobota, hodiny neukazovaly ještě ani 6:00. O budíček se postaral br. Chroust, když jeho mobilní telefon začal vyluzovat zvuky taliánských trubačů. Brzy byla celá základna na nohou a všichni bratři postupně vklouzli do svých uniforem. Mezitím dorazila poslední skupina novopečeného otce br. Mikoláška v doprovodu br. Beneše již oproti ostatním zcela probuzená. Br. Pilvousek velel nástup a všechny přítomné přivítal na letošním ročníku zimního soustředění. Poté se ujal vedení rozcvičky, která se skládala z vytrvalostního běhu a silového cvičení, které až na výjimku všichni přežili ve zdraví. Šťastnější z bratří namísto rozcvičky připravovali snídani.

Po snídani jsme se pěšky přesunuli do Žacléře, abychom vyčkali na transport autobusem do Trutnova. Na zastávce br. Chroust přítomné pobavil svojí živou reprodukcí zvuků přírody.

Po příjezdu do Trutnova se k výpravě přidal ještě br. Vašata, který naši skupinu rozšířil na celkový počet 14 bratří. Skupina se poté nalodila na očekávaný autobus ve směru Horní Malá Úpa-Pomezní boudy. Okolo deváté hodiny jsme tak stanuli na počátku našeho pochodu, který jsme zahájili tradiční vzpomínkou a skupinovou fotografií u pamětní desky, která je věnována památce strážmistru Eduardu Šimanovi, padnuvšímu v boji proti henleinovcům.

Náš postup poté směřoval směr Sokolí boudy, kde jsme již očekávali tradiční oběd. Po obědě následovalo postupné fotografování jednotlivých skupinek bratří u místního kostela a přesun po červené stezce vstříc další zastávce na Lysečinských boudách. Cestou jsme potkávali mnoho běžkařů, kteří si užívali letošní bohaté sněhové nadílky. Tito vyznavači zimních sportů byli naší přítomností nadšeni avšak, někteří neopomněli utrousit, že náš útvar rozrývá jejich již tak mizernou stopu. Další občerstvovací přestávku všichni bratři odbyli na horské chatě Poutník, kde doplnili potřebné tekutiny, vitamíny a minerály ve formě zlatavého moku. Cesta podél hraniční čáry nás vedla dále do lesa a hlubšího sněhu a stávala se čím dál náročnější. Zpočátku kompaktní skupina se postupně začala protahovat, až se nakonec rozdělila do několika menších skupinek. Na Rohu hranic jsme tradičně doplnili energii zbývajícími potravinovými zásobami a vydali se na sestup do hloubi lesa neupraveným terénem ve směru horské chaty Hubertus. Již značně roztroušeni jsme po náročném sestupu stanuli u chaty Hubertus, která byla bohužel uzavřena. Nebylo tedy důvodu se na místě zdržovat a vyrazili jsme na konečný sestup do Žacléře, který vzhledem ke sklonu a charakteru terénu každý absolvoval volným stylem.

Na základně na Bobru jsme stanuli v historicky rekordním čase. Brzy po příchodu byla základna uvedena do sušárenského režimu a odevzdaná energie všech bratří mohla být opět doplněna litry piva a kvalitních bílkovin z grilovaného masa všeho druhu. Bratr Pilvousek se ujal historické osvěty formou promítání filmu Jízdní hlídka. Po jeho skončení se notebook opět ocitl pod kontrolou br. Chrousta, který si na sobotní večer připravil naučný dokumentární snímek ze života amazonských domorodců. Poté již všichni fyzicky a někteří i společensky unaveni, ulehli k zaslouženému spánku.

Nedělní ráno již bez italského budíčku probíhalo ve znamení postupného úklidu základny a dopíjení posledních litrů piva. Poté se cesty bratří rozešly a jednotlivé posádky vozidel se odebraly do svých domovů.