Ve dnech 22. až 24. února se uskutečnilo tradiční zimní soustředění mladoboleslavské Jednoty na zimním výcvikovém středisku Bobr u Žacléře. Sice vlivem teplého počasí tentokrát bez lyžařské výstroje, avšak o pohyb nouze nebyla, ba naopak. Z Mladé Boleslavi vyrazila posádka č. 1 ve složení Jakub Mikolášek, Jan Juřena, Tomáš Pilvousek, Antonín Nácovský a "minibratřík" Tobruček osvědčeným autokarem Partner v časných ranních hodinách. Po doplnění zásob a poobědvání v Trutnově následoval definitivní přesun na stanoviště Bobr. Během zbytku dne probíhalo zaktivizování chalupy, promítání filmů a oblíbené "nicnedělání". Po 18. hodině dorazila jednatelovou Bravou posádka č. 2 ve složení Michal Beneš a Martin Bradáč. Posádky se někteří již přítomní bratři nemohli dočkat, jelikož vezla velmi cenný náklad – narážečku k sudu piva. Brzy po slavnostním naražení proběhla poněkud vážnější událost spočívající v povýšení br. Bradáče na desátníka hraničářského praporu 2. Zbytek večera byl stráven promítáním koloritní Uloupené hranice a u některých jedinců zpěvem "Pojď s námi holka zlatá mašírovat...".
Po ranním budíčku o 6. hodině proběhla jen krátká rozcvička (což někteří jedinci skrytě ocenili), snídaně, doplnění menáže a přesunutí do Žacléře, kde družstvo vyčkalo příjezdu autobusu. Po nezbytné kávě ve vestibulu žst. Trutnov jsme se druhým autobusem přesunuli na Pomezní Boudy. Po obligátní návštěvě informačního centra a pózování pro polské turisty, jsme jako správní vojáci pomohli vyhrabat z ledu osobní automobil jednoho z návštěvníků tohoto místa. Následovala kontrola pamětních desek stržm. Eduarda Šimana a pěší přesun do Horní Malé Úpy. V restauraci Sokolí Boudy následoval pro mnohé příjemný očistec. Využili jsme nečekané možnosti prohlídky kostela v obci a vyrazili na další pochod směr Horní Albeřice. V Horních Albeřicích proběhla další občerstvovací zastávka. U pradávného hraničního přechodu nad Albeřicemi jsme vzpomněli českých bratří, kteří zde přecházeli v 17. století do emigrace. Na "Rohu hranic" předseda kvůli pokročilému času vybral sebevražednou zledovatělou zkratku, kterou jsme se "přesunuli" k Hubertusu. Patnáctikilometrový pochod byl úspěšně zakončen v cíli na Bobru již za tmy. Noc byla strávena opět promítáním kvalitních českých filmů – např. Nebeští jezdci, Němá barikáda apod.
V neděli byla (opět k radosti některých bratrů) zrušena rozcvička a stávalo se v poklidu. Program spočíval v provedení návštěvy bývalého celního úřadu v Königshanu (Královci), návštěvě pěchotních srubů T-S 63, T-S 61 a plání na Debrném a nad Zlatou Olešnicí. Oběd proběhl v restauraci v Žacléři. Na odjezd do Mladé Boleslavi se obě posádky odebraly před 16. hodinou, přičemž každá zvolila odlišnou počáteční trasu. V Pilníkově zachytila posádka č. 2 ve složení Jan Juřena, Tomáš Pilvousek a Martin Bradáč nouzové volání S.O.S posádky č. 1, nalézající se v Rudníku. Závada jednoťáckého autokaru spočívala v prasknutém klínovém řemeni. Po poradě jsme se rozhodli přesunout obě auta do Hostinného, kde se poradíme co dál. Bratři Juřena a Pilvousek se odebrali hledat nějakou autodílnu, zatímco zbytek osádky praktickými úkony a zásahy v motorovém prostoru posuzoval reálnost možnosti přesunutí dieslového autokaru do Mladé Boleslavi po vlastní ose. Nešťastnost z totální absence automechaniků v Hostinném se u bratrů Juřeny a Pilvouska s ubíhajícím se časem rapidně zvyšovala, a tak dala na rady starousedlíků a přijala pomoc jednoho místního machra, který údajně opraví všechno. Po cca 15 minutách bylo všem jasné, že místní "Venca" je pro věc sice nadšený, ale po shledání podezření, že nejmodernější vůz, který kdy v živozě viděl byla Škoda 105 S, jsme se všichni rozhodli, že přeci jen zkusíme přesunout autokar Partner vlastní silou. Obezřetnou jízdou se to přeci jen podařilo, a tak jsme se, sice s notným zpožděním, v nočních hodinách všichni ve zdraví v Dobrovici u Mladé Boleslavi rozloučili.
Jan Juřena, Jednota Mladá Boleslav
Fotky z této akce naleznete v
Galerii.
ČsOL Jednota Mladá Boleslav
