Hlavní strana » Rok 2009 » Z Hlavatice na Valdštejn, aneb po stopách plk. Vernera s Briťasem
Dne 29. srpna vyrazili z Mladé Boleslavi bratři Honza Juřena, Tomáš Pilvousek, Jarda "Briťas" Šámal a Dana Koldová k Turnovu. Cílem našeho půldenního výletu bylo zavzpomínání Briťase na válečná léta, kdy se mezi Hlavaticí a Valdštejnem setkával s plk. Aloisem Vernerem.
Na Hlavatici jsme vyšplhali bez sebemenších problémů, ač byl Briťas předem skeptický, že kopec na rozhlednu jen tak nezdolá. Na skále, na které stojí hlavatická rozhledna, je stále zachován nápis "Nikdy neustoupíš od pravdy poznané", u kterého v roce 1941 mladý Jarda Šámal skládal plk. Vernerovi přísahu, když vstupoval do další etapy své odbojářské činnosti. Briťas se na místo dostal po více jak třiceti letech a my, o mnoho mladší, jsme byli svědky až dojemné scény, při které si Briťas v duchu rekapituloval události tehdejší nelehké doby. Vylezli jsme na rozhledu, pokochali se výhledem na Kozákov, Turnov a dále k Ještědu a volně pokračovali za příjemného slunného počasí na rozcestí pod Hlavaticí. Zde nám Jarda líčil, jak vůbec došlo k prvnímu setkání s plk. Vernerem: 
"V dubnu roku 1941 jsem si vyjel vlakem do Turnova a dál pokračoval pěšky na hrad Valdštejn. Na tomto rozcestí, kde jedna z cest odbočuje vpravo do Kacanov, jsem uviděl stát četníka. Při našem setkání mne vyzval k předložení dokumentů. Ukázal jsem mu svůj průkaz, on důsledně porovnával moji fotografii se skutečností. Potom hlasitě prohlásil: ″Je to on.″ Po těchto slovech vystoupil z úkrytu muž v civilu, ve kterém jsem poznal plukovníka Aloise Vernera. Požádal mne, abych o něm v Mladé Boleslavi ani nikde jinde nemluvil, protože už od roku 1939 žije v ilegalitě. Jeho manželku a dceru Gestapo internovalo do internačního tábora na Moravě, protože se domnívá, že on je v zahraniční armádě. Četníka mi představil jako pana Špaka, dobrého vlastence. Plukovník Verner se mě dotazoval na některá jména osob, s kterými počítal pro nové rozvinutí sítě informátoru. Když jsem mu pověděl o poměrech v Mladé Boleslavi, že ten zradil, ten se dal k Němcům, ten je u hospodářské kontroly, odpověděl mi – ″Nedá se nic dělat, bude to na tobě.″ A tak jsem začal pravidelně předávat zprávy, především o stavu válečné výroby v ASAPu, o poměrech mezi zaměstnanci apod."
"V dubnu roku 1941 jsem si vyjel vlakem do Turnova a dál pokračoval pěšky na hrad Valdštejn. Na tomto rozcestí, kde jedna z cest odbočuje vpravo do Kacanov, jsem uviděl stát četníka. Při našem setkání mne vyzval k předložení dokumentů. Ukázal jsem mu svůj průkaz, on důsledně porovnával moji fotografii se skutečností. Potom hlasitě prohlásil: ″Je to on.″ Po těchto slovech vystoupil z úkrytu muž v civilu, ve kterém jsem poznal plukovníka Aloise Vernera. Požádal mne, abych o něm v Mladé Boleslavi ani nikde jinde nemluvil, protože už od roku 1939 žije v ilegalitě. Jeho manželku a dceru Gestapo internovalo do internačního tábora na Moravě, protože se domnívá, že on je v zahraniční armádě. Četníka mi představil jako pana Špaka, dobrého vlastence. Plukovník Verner se mě dotazoval na některá jména osob, s kterými počítal pro nové rozvinutí sítě informátoru. Když jsem mu pověděl o poměrech v Mladé Boleslavi, že ten zradil, ten se dal k Němcům, ten je u hospodářské kontroly, odpověděl mi – ″Nedá se nic dělat, bude to na tobě.″ A tak jsem začal pravidelně předávat zprávy, především o stavu válečné výroby v ASAPu, o poměrech mezi zaměstnanci apod."
Po těchto slovech jsme pokračovali dál na Valdštejn, kde proběhlo pohodové pivko, dali jsme párek, odpočinuli si a pomalu pokračovali zpět. Další zastávku jsme uskutečnili v hospodě "Pod Hlavaticí" a opět poslouchali zajímavé, smutné i humorné vyprávění bratra Šámala. Pak už následoval přesun k nedalekému autu v Mašově a odjezd směr Mladá Boleslav.
Jan Juřena, Jednota Mladá Boleslav
