Blíží se konec roku, který vždy vybízí k ohlédnutí za událostmi, které jsme prožili. Pro naši legionářskou Jednotu mají podstatný význam další úsporná opatření, která zasáhla Armádu České republiky. Armáda je totiž jediným významným spolupracovníkem, který dokáže naši činnost podpořit.
Vedle záchranných praporů se rozhodlo velení armády a nakonec i vláda zrušit další posádkové hudby. Konkrétně se jedná o posádkovou hudbu v Hradci Králové, poslední hudbu reprezentující armádní letectvo, a jednu z pražských hudeb. Jsou to bohužel právě ta armádní hudební tělesa, která měla k našemu regionu nejblíže a se kterými jsme úspěšně spolupracovali několik let.
Počínaje rokem 2004 se nám podařilo, alespoň příležitostně, vrátit vojenskou hudbu do ulic našeho bývalého posádkového města. Bylo to u příležitosti oslav státního svátku dne 28. října. Armádní hudby pak do Mladé Boleslavi zavítaly každý rok. Nejen v říjnu, ale také v květnu, v červnu na leteckém dnu nebo při odhalení sochy mladoboleslavského letce Metoděje Vlacha. Pietní vzpomínky doprovázeli vojenští trubači, jak u bývalých Kasáren T. G. Masaryka v Jičínské ulici, tak u našeho hraničářského pomníku v Dolní Světlé v Lužických horách.
Dnes tak zůstaly armádě již jen Posádková hudba Tábor, Posádková hudba Olomouc a Ústřední hudba AČR v Praze. Je politováníhodné, že vojenské hudby jsou vedením našeho státu i armády předurčeny pouze pro interní potřeby armády a nejvyšších orgánů státní správy. Tedy pro protokolární, pietní a společenské akce prezidenta republiky, Úřadu vlády či Parlamentu ČR.
Naše organizace nejen sama kontaktovala ministryni obrany, ale také oslovila místně příslušné zákonodárce v tom smyslu, aby se dotázali ministryně obrany, zda zrušení vojenských hudeb je tou nejlepší a nejefektivnější cestou k finančním úsporám. Někteří z nich nás vyslyšeli a pokusili se zabránit zrušení jedněch z nejlepších hudebních těles ve státě. Ocitujme část dopisu, který zaslal mladoboleslavský poslanec, člen ČsOL, Jan Hamáček ministryni obrany JUDr. Vlastě Parkanové:
"... je nutno konstatovat, že jejich existence sama o sobě má velký význam v celospolečenském měřítku. Vojenské hudby, které v posledních letech pomáhaly lvím podílem získat zpět alespoň část prestiže, kterou armáda ztratila během 40 let totalitního režimu, se tak stávají pro veřejnost obecně přijatelným reprezentantem ozbrojených sil. Fakt úspěšné činnosti příslušníků naší armády v mírových misích nemá totiž bohužel v naší, poněkud pacifisticky laděné, společnosti dostatečnou váhu. Vystupuje-li však armáda zároveň i jako kulturní činitel, oživující kupříkladu oslavy státních svátků, či jiných dat důležitých pro naši novodobou státnost, přijímá veřejnost samu existenci armády mnohem příznivěji. Finanční úspora, kterou snad zrušení jedné z vojenských hudeb přinese, bude v celoarmádním měřítku stěží natolik vysoká, aby mohla vyvážit ztráty, které v souvislosti s tímto krokem utrpí celá společnost v rovině morální..."
V podobném duchu oslovil paní ministryni také mladoboleslavský senátor PhDr. Jaromír Jermář. Z jeho dopisu vyjímáme:
"... Posádkové hudby armády ČR by vedle produkce při vojenských akcích měly být posuzovány také dle účastí na veřejných akcích, při kterých posádkové hudby přispívají k dobré propagaci armády. V současné době, kdy armáda profesionalizací poněkud ztrácí kontakt s veřejností, platí tato okolnost dvojnásob..."
Senátor Jermář, rovněž člen mladoboleslavské Jednoty, informoval také senátní Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. I ten se, z jeho popudu, obrátil na vedení armády.
Odpověď ministerstva obrany však zněla vždy ve stejném duchu. V závěru dopisu ministryně Parkanové, jíž nevděčný úkol zrušení posádkových hudeb připadl, stojí:
"... Vážený pane senátore, funkce vojenských hudeb v České republice nemá náhradní alternativu, a proto jsem si vědoma, že jakékoli řešení redukce těchto součástí AČR je pro řadu z nás velmi bolestivé. Přesto věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením..."
Mladá Boleslav tak již pravděpodobně žádnou z vojenských hudeb ve svých ulicích neuvidí. O to víc se musíme snažit, aby pietní vzpomínky či oslavy připomínající pro naši státnost významná data proběhly důstojnou a odpovídající formou.
Michal Beneš, Jednota Mladá Boleslav
|