Hlavní strana » Rok 2005 » Přednáška na téma „Výstavba opevnění na českolipsku 1937-38“

V sobotu 19. února 2005 se konala v museu v České Lípě přednáška na téma „Výstavba opevnění na českolipsku 1937-38“. Jako přednášející byl pozván Jaroslav Beneš z naší Jednoty ČsOL.

Přednáška proběhla v klubovně musea od 14 hodin. Na přednášku přišlo asi 35 návštěvníků. Jaroslav Beneš rozdělil celé téma na dva kompaktní celky. Nejprve seznámil přítomné s cestou, která vedla v Československu k rozhodnutí o výstavbě opevnění a současně s vývojem opevňovacích plánů. Ve druhé části svého vystoupení Jaroslav Beneš podrobně popsal vývoj výstavby opevnění na českolipsku v letech 1937 a 1938 jak v Lužických horách, tak i na Liběchovské příčce. Byly podány informace i o výstavbě překážek a vojenských jednotkách, které měly obranu zdejšího kraje v roce 1938 zajišťovat.

Vlastní přednáška trvala jednu hodinu a poté následovala beseda s přítomnými návštěvníky, jejichž dotazy a připomínky byly často velmi zajímavé. Součástí přednášky byla i malá autogramiáda knížek „Liběchovská příčka“ a „Lužické hory“ z edice Pevnosti a také propagace naší mladoboleslavské Jednoty ČsOL. Velkým zpestřením byl příchod mladoboleslavských legionářů v plné polní ústroji a výzbroji z roku 1938. Byli pro všechny přítomné velice milým a zajímavým zpestřením, většina z přítomných nikdy nic takového neviděla. Přednáška byla velmi vydařená a Jaroslav Beneš byl na místě pozván, aby v České Lípě pronesl přednášku na téma Finanční stráž. Předběžné datum konání přednášky bylo stanoveno na listopad t. r.

V nočních hodinách pátku 18. února se připravovala menší obec v povodí Jizery Malá Bělá k obvyklému spánku. Jenom v domě č. p. 77 se stále svítilo. Byl to dům našeho velitele družstva, voj. pěch. Martina Bradáče (krycím jménem Brady). V domě panoval na první pohled klid, který částečně přerušil příjezd vojínů Jakuba Mikoláška (krycím jménem Ruda) a Tomáše Pilvouska (krycím jménem Pivoň). Brady nebyl doma sám, kromě jeho manželky a dcery zde té noci dlel rovněž tajemník jednoty, voj. Michal Beneš s chotí, který nás (bez krycího jména) vítal u dveří. Horečné přípravy ustaly kolem 00:45, kdy se konečně mohlo vyrazit na cestu po ose Bělá pod Bezdězem – Doksy – Provodín – Česká Lípa. V prvních chvílích pochodu panovala chmurná nálada, okořeněná v nekonečně dlouhé obci rozkazem na rámě zbraň. Vždyť nás v mrazivém počasí čeká přes 40 km pochodu, z části (jak se ukázalo, bohužel delší) po asfaltovém povrchu, v pro nás nezvyklém obutí tvrdých okovaných bot. Navíc z původních deseti statečných jsme zbyli jen čtyři bráškové. Bylo nutno zdolat 4 km za hodinu. První zastávka na posilnění byla stanovena u papíren v Bělé pod Bezdězem. Cesta probíhala zpočátku za daných okolností dobře. Většině z nás se však záhy chtělo zavřít oči a ulehnout do postelí. Nejvíce z nás se však chtělo spát Rudovi, kterému se dařilo v lesích okolo Bezdězu nejen obstojně usínat za chůze, ale dokonce i snít. Cesta přes noc byla vcelku fyzicky náročná. Teprve až s východem slunce se nám do žil vrátila nová energie, která nám pomohla zdolat úsek kolem Doks a Starých Splavů. Ve Starých Splavech jsme již měli z okovaných bot velmi zničená chodidla, paty a kotníky. Pušky i plné polní, byť odlehčené, začaly porušovat fyzikální zákony a nepochopitelně ztěžkly, takže se začaly ozývat i názory, že do České Lípy vede železniční trať. Myšlenky z toho plynoucí rázně zkrotil hned v počátcích velitel družstva Brady. Nedaleko Provodína se nám již nedostávalo sil. Zvláště potom, co jsme se s vidinou zkratky ocitli na zamrzlém rybníku a místních mokřinách, se zdálo nereálné dobýt cíle. Nejtěžší kilometry se však objevily těsně před Českou Lípou. Při chůzi přes město bylo potřeba zmobilizovat veškeré své síly, abychom vypadali nanejvýš důstojně. Přes všechno utrpení v okovaných, více jak 50 let starých bagančatech se nám tedy podařilo vytčený úkol splnit! Tímto „experimentálně archeologickým“ počinem jsme si opět potvrdili, že mobilizovaní chlapi v podobné ústroji, mnohdy rovněž neuvyklí fyzické námaze, kteří v roce 1938 prošli s neveselými vyhlídkami mnohem horšími peripetiemi, museli být morálně hodně na výši, když po podobných zážitcích ještě chtěli Adolfa hnát zpátky do Reichu. Každopádně sladkou odměnou nám bylo vřelé přivítání posluchačů přednášky v muzeu v České Lípě a vědomí, že dvojky na límci a hraničářští psi na výložkách mají své opodstatnění. Jsme zase o kousek blíž stát se opravdovými hraničáři!

Fotky z této akce naleznete v Galerii.

Toužebně očekávané svítání


Toužebně očekávaná přestávka


Toužebně očekávané nalezení správného směru


Stejně zvítězíme!