Z Mladé Boleslavi jsme vyrazili ve večerních hodinách dne 30. září směr Itálie po stopách mladoboleslavanů na Doss Altu. První zastávkou na dlouhé cestě na jih bylo Sezimovo Ústí, kde jsme naložili brášku Miloše Trnku, druhou pak České Budějovice, kde jsme nabrali poslední účastnici zájezdu slečnu Jířu Gapkovou.

 

V plné sestavě (v počtu 13 osob) míříme směr jezero Lago di Garda. Míjíme Salzburg, Innsbruck, překračujeme hranici do Itálie v průsmyku Brenner a v 8 hodin ráno dne 1. října již vidíme vody jezera. Únava z cesty je ta tam při pomyšlení, že jsme v pořádku dorazili na místo našeho pobytu.

 

Po ubytování vyrážíme dál na jih. Do města úzce spjatého s hrou mistra Williama Shakespeara "Romeo a Julie", ležícího na řece Adige – do Verony. Zde jsme navštívili řadu kulturních a architektonických památek. Našemu zájmu neunikla např. Arena di Verona, třetí největší amfiteátr na světě, nebo historické náměstí Piazza delle Erbe. Prošli jsme se po Ponte Pietra, jediném mostě starověkého Říma klenoucího se přes řeku Adige. V odpoledních hodinách jsme se vydali opět směr severním, ke břehům jezera Lago di Garda, kde jsme byli ubytováni.

 

Ráno dne 2. října jsme měli na programu návštěvu Rovereta, města, kde bylo podepsáno příměří mezi Itálií a Rakousko-Uherskem. První cíl, který jsme v tomto malebném městečku měli, bylo muzeum, které se nachází v gotickém hradu Castello ze 14. století. Množstvím, kvalitou a vzácností vystavovaných exponátů předčí toto muzeum jakékoliv jiné, zabývající se historií Velké války. Byli jsme velice potěšeni, že v expozici nechyběly zmínky o naší italské legii, které byly vhodně doplněny stejnokroji našich italských legionářů.

 

V muzeu jsme strávili několik hodin. Jistě bychom tam vydrželi mnohem déle, ale na programu jsme měli neméně zajímavá místa. Dalším takovým místem bylo Ossario di Castel Dante (kostnice). Vojenský památník vystavěný v letech 1936 - 1938 je místem posledního odpočinku 20 000 padlých vojáků regionu. Vně památníku se nachází pamětní desky připomínající mučednické oběti našich italských bratří.

 

Nad památníkem Ossario se nachází další zajímavost regionu, Zvon Míru zvaný Maria Dolens. Tento zvon se nachází na kopci Miravalle a den co den připomíná sty údery zmařené životy všech válek a zvuky zvonu zní jako poselství trvalého míru mezi národy. Byl slit roku 1924 z děl, které věnovaly státy účastnící se první světové války. Váží 22 639 kg a je vysoký 3,36 metrů, do šířky pak měří 3,21 metrů. Svými rozměry je čtvrtým největším zvonícím zvonem na světě. Zajímavostí pro našince je skutečnost, že tento zvon zvoní dvakrát do roka 200 údery a to v den konce první světové války, na den válečných veteránů 11. listopadu a v den 28. října, tedy v den, kdy byla vzkříšena samostatnost Čechů a Slováků.

 

V sobotu 3. října jsme měli na programu výstup na místo legendární bitvy o kótu Doss´ Alto di Nago. Našimi průvodci byli členové skupiny vysloužilých alpiníků z Arca, pod vedením jejich předsedy Carla Zanoniho. Auty jsme vyjeli do sedla mezi vrcholy Doss Casina a Malga Casina, kde jsme měli východiště celé trasy. Procházeli jsme místy, kde stály štábní budovy a kde se nacházel týl místního úseku fronty. Po nějakém čase pochodu jsme se dostali do jedné z prvních linií zákopů, patrných i po 91 letech po skončení krvavých bojů. Zajímavé bylo vyprávění našeho průvodce, historika Tizianiho Bertého, mimo jiné autora publikace věnující se bojům o Doss Alto. Po nějakém čase jsme přešli úbočí Doss della Zocca, kde se nám objevil nádherný pohled na celé údolí s železnicí spojující Arco s městečkem Mori, na údolí, jež bylo strategicky velmi významné a bojovali o něj i naši legionáři z 6. divize. Pomalu se blížíme k místu, kde se nachází legendární kaverna, v níž se 21. září 1918 bránili naši legionáři mnohonásobné přesile ze strany Rakouska-Uherska. Vstupy do kaverny se nachází na jižní straně vrcholu. Přibližně třistametrový tunel vytesaný do skály ústí na severní straně galerií s dekádou střílen. V dnešní době je tunel neudržovaný a místy již zasypaný. Na vrchu Doss Alta se nachází malé pietní místo připomínající bitvu z 21. září. Zde jsme udělali pár snímků a vydali se po úbočí směrem k Saso Segga, místu, kde byly vystavěny skladiště pro dělostřeleckou munici. Naše putování po bojišti jsme zakončili na Doss dei Frassini, na místě, kde se nachází pomníčky rakouských Italů, kteří byli zajati a popraveni za svou účast v bojích proti Rakousku-Uhersku. Definitivní tečkou za výpravou jsme měli v místní chatě alpiníků, kde nám bylo nabídnuto pohoštění.

 

Neděle 4. října patřila pietním aktům připomínajícím oběti První světové války. První zastávkou byl pomník desátníka Aloise Štorcha, nacházející se mezi vinicemi v Riva del Garda. Alois Štorch se sice narodil 21. července 1893 v České Lípě, nicméně živil se jako zámečník v Nové Vsi u Bakova nad Jizerou. Život Aloise Štorcha, našeho krajana, vyhasl na rakouské oprátce dne 5. 7. 1918 po nezdařené obojživelné operaci na břehu jezera Lago di Garda. Na místě jeho popravy jsme vzdali hold společně se sdružením alpiníků z Arca a vojenským přidělencem při Ambasádě ČR v Římě panem generálem Antonínem Pugzíkem.

 

Od památníku věnovanému Aloisi Štorchovi jsme se přesunuli do centra města Arca, kde jsme uctili památku padlých italských vojáků během operací První světové války. Poslední zastávkou bylo uctění památky čtyř popravených legionářů, zajatých během ofenzívy na pozice našich bratří na Doss Altu. Během přibližně hodinového pietního aktu, v rámci něhož byla sloužena mše za padlé legionáře a byly posvěceny věnce, promluvili zástupci zúčastněných organizací a spolků. Za město Arco promluvil jeho místopředseda pan Morandi, za Sdružení alpiníků promluvil pan Carlo Zanoni. Českou stranu reprezentovali svými projevy pan generál Antonín Pugzík za ambasádu ČR v Římě a předseda naší Jednoty bratr Tomáš Pilvousek za Československou obec legionářskou. Po skončení pietního aktu jsme přijali pozvání na občerstvení do místní "klubovny" alpiníků, nacházející se nedaleko pietního místa. Celý program provázeli naši bráškové ve stejnokrojích legionářů z První světové války a naše děvčata, jež na sobě měla velmi slušivé pojizerské kroje.

 

Celý den a i celý náš pobyt probíhal v příjemné a přátelské atmosféře. Naši bráškové byli přijati mimořádně vřele a po několika sklenkách výborného italského vína odpadly i jazykové bariéry. :-)

 

Naše mladoboleslavská Jednota Československé obce legionářské tímto děkuje přátelům ze spolku alpiníků za vřelé přijetí a zejména za jejich snahu připomínat hrdiny československých legií, byť jiné národnosti než italské. V tomto směru mohou být naší české společnosti vzorem!

 

 

Tomáš Pilvousek, Jednota Mladá Boleslav

 

Fotky z této akce naleznete v Galerii.