Hlavní strana » Rok 2009 » Po stopách československých vojáků na Balkáně
Ve dnech 15. – 19. června 2009 uskutečnila Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany České republiky poznávací cestu po stopách Čechoslováků, bojujících v 1. a 2. světové válce na Balkáně. Z 28 doposud žijících bojovníků čs. brigády Jana Žižky z Trocnova se na cestu pro vysoký věk či nepříznivý zdravotní stav vydali jen 2 účastníci národně osvobozeneckého boje v bývalé Jugoslávii, a sice bratr Mirko Mirkovič a pan Emil Vašek. Delegaci tak tvořili členové ČsOL, studenti vojenské střední školy v Moravské Třebové, novináři a zdravotní sestřička, celkem 26 účastníků. Vedoucím delegace byl tajemník ČsOL pplk. Emil Cigánik. Z naší Jednoty se pro časovou zaneprázdněnost zúčastnili pouze bratři Honza Juřena a Tonda Nácovský.
Z Mladé Boleslavi nás k hotelu Legie dopravily dobré duše bratr pokladník Jakub Mikolášek s Jiřinkou Gapkovou a do poslední chvíle před odjezdem, tedy zhruba do 1 hodiny ranní 15. června, s námi sdíleli osud. Autobus do Chorvatska jel po osvědčené trase Praha – Mikulov – Vídeň – Graz – Maribor – Záhřeb. Zhruba po obědě jsme dorazili do Daruvaru, třináctitisícového města s největší žijící českou menšinou. Po ubytování v místní škole bylo vyhlášeno osobní volno. Za naší boleslavskou skupinkou brzy dorazil náš místní kamarád Vlado Bahník, jehož prarodiče pocházejí z Kochánek na Mladoboleslavsku. Přesunuli jsme se občerstvit na náměstí, kam za námi dorazil i nově zvolený starosta města – Čech – Dalibor Rohlik. Zbytek dne jsme strávili objížděním českých vesnic, návštěvou místních Čechů a noční večeří v Daruvaru. Vlado se o nás postaral výborně, jak to u něj bývá vždy zvykem.
Po snídani 16. června se celá naše výprava odebrala k návštěvě do Českého domu, kde jsme se seznámili s činností české menšiny. Vedle školy J. A. Komenského jsme si prohlédli českou školu Ferdy Mravence, knihovnu Franty Buriana, Českou besedu či redakci časopisu Jednota. Vlastenectví, resp. identita se svými předky je u našich krajanů v Chorvatsku až obdivuhodná. Po obědě následovala série 3 pietních aktů. V obci Dežanovac jsme položili věnce na hrob Antonína Doležala, prvního velitele brigády Jana Žižky z Trocnova. V této jednotce, bojující během 2. světové války proti nacistům v oblasti Slavonie, působilo na 3.500 Čechů a Slováků. Zhruba 800 jich v průběhu bojů padlo, na 700 jich bylo zraněno. V nedaleké Končanici jsme položením věnců uctili památku 80 z nich, i památku dalšího známého velitele brigády Josefa Růžičky. Poslední zastávku představovala obec Ivanovo Selo. Zde jsme vedle našich vojáků z 2. světové války uctili věnci památku i deseti padlých Čechů, kteří zahynuli během války v roce 1991. Večer pak v Daruvaru probíhal společenský večer, narazil se jeden ze dvou sudů, které jsme vezli z Čech (bohužel se jednalo o pivo budějovické). My jsme s bratrem Nácovským navštívili i místní Čechy u Vlady Bahníka v jeho nedalekém "Autocentaru", kde byla oslavována instalace nové automobilové diagnostiky z Tábora, prý zatím druhé svého druhu v celém Chorvatsku. Příjemné posezení s příjemnými lidmi. Okolo půlnoci jsme se navrátili ke zbytku naší skupiny a dotočili posledních pár skleniček z budějovického sudu. Po oficiálním ukončení jsme se odebrali ke spánku, ti největší vytrvalci však ještě pokračovali u bratra Cigánika na pokoji – mezi nimi jsme samozřejmě my, boleslaváci, nemohli chybět.
Ve středu 17. června jsme se po snídani rozloučili s našimi průvodci po Chorvatsku, které vedl vojenský přidělenec plk. Jaroslav Procházka, a vyrazili na cestu k srbským hranicím k Lipovacu. Se značným zpožděním jsme dorazili do srbské obce Tekeriš, kde stojí velký památník obětem slavné bitvy na Ceru, první velké srážky srbských a rakousko-uherských vojsk v 1. světové válce. Tehdejší srbská armáda zde slavně zvítězila proti značně početnějším vojskům rakousko-uherským, v jejichž sestavě bojoval i pražský 28. střelecký pluk, jehož vojáci tehdy odmítli bojovat proti Srbům. Kvůli zmíněnému zpoždění jsme bohužel museli oželet návštěvu vojenského muzea v Bělehradě, což pro nás s Tondou představovalo malou tragédii, a rovnou zamířili na české velvyslanectví. Zde jsme byli příjemně přijati paní velvyslankyní Hanou Hubáčkovou. Přítomen byl i velitel styčné kanceláře NATO v Bělehradě brig. gen. Miroslav Bálint. Večerním Bělehradem jsme odjeli do místa našeho ubytování, cca 100 km vzdáleného horského hotelu Rajac. S Tondou a našimi dvěma průvodci plk. Vladimírem Huljakem a jeho kolegou jsme se ještě šli občerstvit do hotelové restaurace. Za příjemného nočního, později ranního posezení, jsme se dozvěděli značné množství zajímavých informací nejen o současném Srbsku, ale i o pohnuté a smutné historii bývalé Jugoslávie.
Čtvrtek 18. června byl věnován návštěvám památných míst 1. světové války. Podotýkám, že většina českých vojáků sdílí společné hroby s vojáky srbskými. V Lazarevci jsme navštívili místní kostnici a položením věnce uctili památku všech obětí Kolubarské bitvy. V nedaleko vzdálené Čelije jsme navštívili místní pravoslavný klášter sv. Jiří, kostnici Kolubarské bitvy a opět uctili památku nejen českých bojovníků, kteří padli v těchto místech. Obzvláště zastavení v Čelije bylo příjemné, setkali jsme se zde i s členy UBNORu – organizace, podobné té naší. Poslední zastávku představovala návštěva obrovského starého hřbitova v Čačaku, kde jsme položili věnec k poslednímu námi navštívenému památníku. Po příjezdu do hotelu, obdobně jako v případě Chorvatska, byl naplánován venkovní společenský večer, rožnění sele, sud piva a příjemné posezení. Bylo by nespravedlivé, kdybych neuvedl, že bratři Honza Juřena s Tondou Nácovským hrdě hájili barvy naší Jednoty a společensky se vydrželi bavit vlastně do samotného odjezdu, s přestávkou na ranní sbalení věcí – pochopitelně. Spolu s nimi to vydrželi jen 3 další osoby, po jedné z jednoty jihlavské a dvou osob z jednoty moravskotřebovské :-). Po snídani v 7 hodin jsme se rozloučili se členy naší srbské vojenské mise a vydali se na dlouhou cestu přes Maďarsko domů.
Na závěr uvádím, že jak v Chorvatsku, tak v Srbsku s námi byli přítomni vojenští přidělenci z velvyslanectví, představitelé místní samosprávy, členové organizace UBNOR a především místní vojenští historikové, mapující osudy vojáků všech národností z obou světových válek. Oni především připravili náš bohatý program, za což jim patří naše uznání a poděkování. Někteří obdrželi pamětní medaili ČsOL III. stupně, případně pamětní plaketu ČsOL. V Srbsku se navíc naše návštěva těšila značné pozornosti médií včetně televize.
Další informace:
Honza Juřena, Jednota Mladá Boleslav
Fotky z této akce naleznete v Galerii.