ČsOL Jednota Mladá BoleslavPamátník - socha, Na Výstavišti, Mladá Boleslav
Druh: socha
Lokalita: Mladá Boleslav, Na Výstavišti, vprostřed fontány v centrální části parku
Text:
Není.
Historie: Vodní prvek se sochou svobody v podobě dívčího aktu vznikl na mladoboleslavském Výstavišti v roce 1927 při příležitosti hostování druhé velké výstavy Severních Čech. Samotné Výstaviště se postupen času stalo místem s největší koncentrací sochařských děl v Mladé Boleslavi, doplněné o velice kvalitní architekturu divadla, městské reálky, sokolovny, budovu banky a dalších. Po odstranění většiny výstavních pavilonů, v jejichž prostorách proběhly mimojiné v letech 1912 a 1927 dvě velké krajinské výstavy, bylo celé prostranství parkově upraveno a Výstaviště nyní patří k jedněm z nejkrásnějších partií centra našeho města.
Br. Jaroslav Šámal vzpomíná: "Když byl někdy po roce 1920 sochař Krátký postaven před úkol zhotovit pro zdejší výstaviště sochu svobody, byl jistě omezen nejen finančními prostředky, ale i nevelkým prostorem. Nemohl tedy vytvořit nějaký monumet, ale také ne sochu osmileté dívenky, kterou v létě roku 1927 naše mladá republika byla.
Vytvořil tedy postavu půvabné dívky a na důkaz toho, že se jedná o sochu svobody, jí vložil do dlaně pravé ruky svazek lipových ratolestí. Původně socha stála na úzkém mole, předsunutém asi 3 metry před bazénem. Snad to tak navrhl architekt Jiří Kroha. Bylo to výtvarně i esteticky dokonalé, ale bohužel také příliš snadno dostupné už tehdy dost nezbedné mládeži, která se do sochy strefovala nejen v zimě sněhovými kuličkami, ale i kameny z praku. Proto byla později přenesena doprostřed bazénu, kde stojí dodnes.
Po patnáctém březnu 1939 jsme museli odevzdat dorostenecké uniformy Československé střelecké jednoty, ale mohli jsme si ponechat čepice - brigadýrky stejného typu, jaké nosili vojáci čs. legií v Rusku a jakou nosíval i pan president T. G. Masaryk, po němž byly pojmenovány. Sundali jsme z nich odznaky již neexistující organizace a nahradili je červenobílými stužkami. Ihned se tohoto počínání ujali také studenti Vyšší letecké průmyslové školy, kteří ke svým slušivým modrým stejnokrojům nosili stejné čepice s odznakem své školy - třílistou vrtulí. V neuvěřitelně krátké době se z toho stala móda, kterou lze přirovnat snad jen k dnešní módě mobilních telefonů, chtěl ji mít každý člověk.
Do našeho města s německou armádou dorazilo i Einsatzkommando Gestapa Hamburg, posílené příslušníky SS a Gestapa z pohraničí, kteří ovládali český jazyk. Po jejich krátkodobém pobytu v bývalém špitále Kateřiny Militké se přestěhovali do Meissnerovy vily u sokolovny. Odtud měli prostor výstaviště jako na dlani. Číhali již ráno před šestou hodinou na dělníky, jdoucí do práce ve Škodovce, a později i na žáky a studenty škol. Strhávali jim čepice z hlavy, roztrhávali je na kusy a jednu z nich také dali soše na hlavu. Plocha prázdného bazénu byla někdy zabavenými čepicemi téměř celá pokryta. Že se to neobešlo bez facek, úderů pěstí, kopanců a také zatčení v případě, že se "český provokatér" nemohl prokázat důvěryhodnou legitimací, bylo samozřejmé.
Ještě nedávno tato němá pamětnice stála v bazénu s uraženou pravou paží a prsty levé ruky, otlučená kameny a nikdo z kolemjdoucích snad již ani neví, co vlastně pro naši generaci představovala."
Br. Jaroslav Šámal vzpomíná: "Když byl někdy po roce 1920 sochař Krátký postaven před úkol zhotovit pro zdejší výstaviště sochu svobody, byl jistě omezen nejen finančními prostředky, ale i nevelkým prostorem. Nemohl tedy vytvořit nějaký monumet, ale také ne sochu osmileté dívenky, kterou v létě roku 1927 naše mladá republika byla.
Vytvořil tedy postavu půvabné dívky a na důkaz toho, že se jedná o sochu svobody, jí vložil do dlaně pravé ruky svazek lipových ratolestí. Původně socha stála na úzkém mole, předsunutém asi 3 metry před bazénem. Snad to tak navrhl architekt Jiří Kroha. Bylo to výtvarně i esteticky dokonalé, ale bohužel také příliš snadno dostupné už tehdy dost nezbedné mládeži, která se do sochy strefovala nejen v zimě sněhovými kuličkami, ale i kameny z praku. Proto byla později přenesena doprostřed bazénu, kde stojí dodnes.
Po patnáctém březnu 1939 jsme museli odevzdat dorostenecké uniformy Československé střelecké jednoty, ale mohli jsme si ponechat čepice - brigadýrky stejného typu, jaké nosili vojáci čs. legií v Rusku a jakou nosíval i pan president T. G. Masaryk, po němž byly pojmenovány. Sundali jsme z nich odznaky již neexistující organizace a nahradili je červenobílými stužkami. Ihned se tohoto počínání ujali také studenti Vyšší letecké průmyslové školy, kteří ke svým slušivým modrým stejnokrojům nosili stejné čepice s odznakem své školy - třílistou vrtulí. V neuvěřitelně krátké době se z toho stala móda, kterou lze přirovnat snad jen k dnešní módě mobilních telefonů, chtěl ji mít každý člověk.
Do našeho města s německou armádou dorazilo i Einsatzkommando Gestapa Hamburg, posílené příslušníky SS a Gestapa z pohraničí, kteří ovládali český jazyk. Po jejich krátkodobém pobytu v bývalém špitále Kateřiny Militké se přestěhovali do Meissnerovy vily u sokolovny. Odtud měli prostor výstaviště jako na dlani. Číhali již ráno před šestou hodinou na dělníky, jdoucí do práce ve Škodovce, a později i na žáky a studenty škol. Strhávali jim čepice z hlavy, roztrhávali je na kusy a jednu z nich také dali soše na hlavu. Plocha prázdného bazénu byla někdy zabavenými čepicemi téměř celá pokryta. Že se to neobešlo bez facek, úderů pěstí, kopanců a také zatčení v případě, že se "český provokatér" nemohl prokázat důvěryhodnou legitimací, bylo samozřejmé.
Ještě nedávno tato němá pamětnice stála v bazénu s uraženou pravou paží a prsty levé ruky, otlučená kameny a nikdo z kolemjdoucích snad již ani neví, co vlastně pro naši generaci představovala."
Současný stav: Samotná socha prošla v minulých letech rekonstrukcí (chybějící pravá paže, chybějící prsty levé ruky), stav fontány je však stále neutěšený.
Fotografie:
