Hlavní strana » Nezařazené » Legionáři na poštovních známkách první Československé republiky
Se vznikem nového československého státu vznikaly nové symboly, jako jsou státní znak, vlajka, prapory, ale i bankovky, mince a také poštovní známky. Zastavme se právě u poštovních známek, které se každoročně vydávaly nové s různými motivy. Na každé z nich lze vysledovat, k jakému odkazu se republika hlásí, co chce lidem sdělit, co připomenout. A tak se můžeme setkat s motivy, jakými jsou: president republiky T. G. Masaryk, města, hrady, krajina, významné osobnosti naší kultury, Sokola, dále známky výstavní, známky na podporu dětí, ale také známky s vojenskou tématikou, přesněji známky připomínající čs. legionáře.
Než nahlédneme do edice známek v období samotné Československé republiky, měli bychom si připomenout naše legionáře bojující na území rozlehlého Ruska. Ti tvořili se svými více jak 60 tis. muži ve zbrani nejsilnější část čs. legií za 1. světové války. Od jednotek ve Francii a později v Itálii se mimoto lišili svým vlastním - československým velením a pozdější nezávislostí na armádě "hostitelského" státu. Po bolševické revoluci se legionáři dostali do situace nechtěné armády na území sovětského Ruska. To se zmítalo v bouři občanské války, s Německem uzavřelo separátní mír a v souladu s, pro sověty, potupnými mírovými podmínkami později požadovalo i odzbrojení legionářských jednotek. To bylo pro čs. vojsko, které hodlalo pokračovat v boji proti rakousko-uherskému a německému nepříteli na území Francie, nepřípustné. Bylo rozhodnuto o přesunu po transsibiřské magistrále do Vladivostoku. Jak legionáři říkali, třeba i "vlastním pořádke". Odtud pak měli po moři pokračovat do spřátelené, proti Německu bojující, Francie. To, s ohledem na zhroucení jakékoliv státní moci v mnoha oblastech Ruska a pokračujícím bojům proti Rudé armádě, znamenalo, že se československé vojsko na Rusi muselo stát zcela soběstačným subjektem a svým způsobem tak vybudovat stát ve státě.
Přepravu poštovních zásilek zajišťovala Polní pošta Čs. armádního sboru. Ta byla zřízena v červenci roku 1918, ale provoz zahájila až 17. září*, kdy vyjel její první vagon na trase Čeljabinsk – Samara – Ufa - Syzraň. Do Vladivostoku dorazila první poštovní zásilka dne 8. listopadu. Ve většině případů pak putovala přes Kanadu a Velkou Británii domů, do Československa. Počátkem února 1919 došlo k přejmenování na Polní poštu Čs. vojska na Rusi.
V rámci samotného vojska byla poštovní služba pro legionáře zajišťována zdarma. Časem byly poskytovány služby i spojeneckým jednotkám působícím na Sibiři. Můžeme bez nadsázky říci, že čs. polní pošta byla podél magistrály a v rozsáhlých, čs. legiemi ovládaných oblastech Sibiře zároveň spojeneckou polní poštou. Kromě toho zajišťovala služby i civilnímu obyvatelstvu, a to dle platných tarifů Ruska. Bylo zřízeno na 46 poštovních úřadů.** Čs. polní pošta tedy působila na trase měřící 7 000 km a při 480 jízdách urazila 924 887 km.
Náčelníkem polní pošty byl Antonín Novotný z Náchoda. Ústředím polní pošty byla tzv. Správa polní pošty. Dalšími složkami byly poštovní úřady vlakových pošt, poštovní expozitury a poštovní stanice.
Bylo tedy jen otázkou času, kdy budou mít legionáři vlastní známky. Nejdříve v říjnu 1918 byla používána ruská, 10 kopějková, modrá známka z roku 1909 s vyobrazením ruského orla. Byla opatřena černým přetiskem v azbuce - ЧЕШСКЯ ПОЧТА (ČEŠSKJA POČTA) – tzv. Čeljabinské vydání.
V prosinci roku 1919 byla vydána série tří vojenských známek s motivem ruského chrámu, legionářského obrněného vlaku a čs. legionáře.
Mimoto byla vytištěna pro potřebu polní pošty v Československu, konkrétně v tiskárně K. Kolmana v Praze, dvoubarevná 1 rublová známka s českým lvem, husitským motivem a nápisem: "POŠTA ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY SIBIŘSKÉ".
O rok později byla známka doplněna černým přetiskem letopočtu 1920.
Dále byly tyto známky s přetiskem 1920 doplněny dalšími černými přetisky s hodnotami tarifů platných v Sovětském Rusku.
S motivy těchto známek se můžeme setkat také na korespondenčních lístcích, jak ukazuje další vyobrazení.
Úloha Polní pošty Čs. vojska na Rusi skončila návratem legionářů do vlasti. Poslední bráškové, jak se legionáři sami oslovovali, překročili hranice mladé republiky 21. listopadu 1920. Počet vydaných legionářských známek není dnes s největší pravděpodobností znám.
Dne 28. října roku 1918 byl vyhlášen nezávislý demokratický československý stát, ideově založený na odkazu legionářů, kteří měli na jeho vzniku rozhodující podíl.
Vrátíme-li se k našemu tématu, nemůžeme si nepovšimnout první československé známky. Ta na sebe nenechala dlouho čekat, a tak se již 18. prosince 1918 dostaly do oběhu známky s názvem Hradčany od Alfonse Muchy. Známky vznikly v nezoubkované i zoubkované verzi. Ne všechny byly naprosto shodné. Lišily se v drobných detailech, např. v nápisu Česko-slovenská pošta, ve velikosti chrámu sv. Mikuláše, na některých nebylo slunce. Hradčany byly tištěny po dobu dvou let a jejich počty se vyšplhaly do několika stovek miliónů kusů. Platnost známek byla ukončena 30. dubna 1921.
Do 28. února 1919 byly ještě úředně povoleny známky Rakousko-Uherské, opatřené přetiskem POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ 1919. Objevovaly se i další, pravděpodobně neoficielní přetisky, jako např. Československá republika, Československý stát.
V pořadí druhá vydaná série československých známek byly známky Legionářské. Ty vyšly k 1. výročí vzniku ČSR, dne 27. října 1919, s příplatkem ve prospěch sirotků po padlých legionářích. Jednalo se o dva typy. První s motivem lva trhajícího okovy, druhá s motivem matky s dítětem, nad kterými je nápis "Sirotám našich legionářů".
| hodnota | barva | náklad | hodnota | barva | náklad |
| 15 h | zelená | 5 000 000 ks | 25 h | hnědá | 5 000 000 ks |
| 50 h | modrá | 5 000 000 ks | 75 h | šedá | 5 000 000 ks |
| 100 h | fialovohnědá | 5 000 000 ks | 120 h | fialová | 5 000 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 3. listopadu 1919.
Většina známek byla opatřena pamětním razítkem, ve dvou provedeních. První ve tvaru lipového listu, druhé klasické kulaté.
K vydání známek i ukončení jejich platnosti došlo ještě v době, kdy naši legionáři umírali na vzdálené Sibiři. Celkově měly čs. legie 5 397 bratří padlých, nezvěstných nebo nepřítelem popravených. Největší ztráty byly v legiích působících v Rusku. Zde přišlo o život 4.112 legionářů, v Itálii na 725 a ve Francii 560.
Dvacátá léta se vyznačovala únavou z válečného konfliktu a mírovým budováním státu, jehož existence byla v danou chvíli mezinárodně zajištěna a další válečný konflikt nehrozil. Snad proto se dlouho s legionářskou tématikou na čs. známkách nesetkáváme.
Až po téměř 15 letech, k datu 15. srpna 1934, vyšly další legionářské známky 20. výročí založení čs. legií. Politická situace v Evropě se začínala zhoršovat a zasvěcenému bylo jasné, že republika se válečnému středu nevyhne. Od té doby se již každoročně, a to i v roce 1939, setkáváme s legionářskou a odbojovou tématikou v emisích čs. známek.
| hodnota | barva | náklad | hodnota | barva | náklad |
| 50 h | zelená | 21 151 000 ks | 2 Kč | modrá | 5 151 000 ks |
| 1 Kč | fialovočervená | 19 226 000 ks | 3 Kč | hnědá | 2 191 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 15. března 1937.
Zelená 50 haléřová známka připomíná přísahu našich prvních dobrovolníků, příslušníků České družiny. Ta proběhla v Kyjevě, podle pravoslavného kalendáře dne 28. září 1914***, na den patrona Českého království sv. Václava. Zde Družina obdržela prapor, který zhotovili Češi žijící v Moskvě. Na něm byla vyšita svatováclavská koruna a žerď praporu byla zakončena plastikou carského orla. Součástí přísahy byl akt, kdy všech 720 příslušníků družiny políbilo svůj prapor.
Fialovočervená 1 korunová známka znázorňuje přísahu ryze české jednotky v rámci francouzské cizinecké legie - roty Nazdar - ze dne 12. října 1914. Přísaha proběhla v jihofrancouzském městě Bayonne. Rotu tvořilo na 300 mužů. Jednalo se o Čechy žijící v Paříži, členy Sokola a sociálně demokratického spolku Rovnost. Rota byla součástí Marocké divize cizinecké legie. V den přísahy byla rotě Nazdar předána červená korouhev s českým, stříbrně vyšitým lvem, kterou našim dobrovolníkům věnoval místní spolek dívek a dam. Přísaha roty Nazdar proběhla shodou okolností o den později než přísaha České družiny. Rota Nazdar utrpěla v bitvě u Arrasu dne 9. 5. 1915 těžké ztráty a přestala existovat. Zbytek mužstva byl rozdělen k jiným jednotkám. Konce války se dočkalo pouhých 29 příslušníků původní roty Nazdar.
Na modré 2 korunové známce je vyobrazen praporečník Jaroslav Heyduk s praporem České družiny. J. Heyduk, nejstarší příslušník Družiny, byl civilním povoláním agronom žijící a profesně působící na Kavkaze. Prapor má již vyšity zemské znaky Čech, Moravy, Slezka a Slovenska. V roce 1915 byl povolen další nábor a vznikla další jednotka - 2. prapor – "Nová družina". Z obou praporů byl později vytvořen střelecký pluk. Při této příležitosti nahradil carského orla na žerdi praporu husitský kalich. V květnu roku 1916 už existovala Čs. střelecká brigáda a v říjnu 1917 Čs. armádní sbor. V Rusku se nakonec podařilo postavit armádu dobrovolníků o 60 tis. mužů.
Ke každému významnějšímu výročí připravila zároveň Čs. pošta příležitostné razítko.
V roce 1915 byl v carském Rusku formován Srbský sbor. Ten byl tvořen dobrovolníky z řad rakouskou-uherských zajatců jihoslovanského původu. Vstup do sboru nebyl tak komplikovaný jako do České družiny a zájemcům byly ponechávány původní rakousko-uherské vojenské hodnosti. Do sboru vstoupilo na 1 tis. Čechů. Jednalo se převážně o důstojníky. Ti se dostali do srbské divize, které velel plk. Š. Hadič. V roce 1917 byli na zákrok České národní rady přesunuti k čs. legiím do Francie a Itálie.
Hnědá, tříkorunová známka, znázorňuje spojenectví Francie, Ruska a Srbska před vypuknutím válečného konfliktu. My můžeme jen konstatovat, že Čechoslováci bojovali za svá práva a za svoji zem v armádách všech těchto států.
Rok 1935 byl dalším rokem kulatého výročí, a to výročí bitvy u Arrasu 9. května 1915. Čs. pošta na to reagovala vydáním známek s názvem 20. výročí bitvy u Arrasu. Motivem pro známky se stal čs. vojenský hřbitov u La Targette nedaleko místa bitvy. Dnes na hřbitově neodpočívají pouze příslušníci roty Nazdar, ale i čs. legionáři a čs. zahraniční vojáci z 2. světové války.
Po první válečné zimě, v roce 1915, se francouzské velení rozhodlo donutit německou armádu k ústupu. Bylo v plánu prolomit německou frontu v severní Francii u města Arrasu. Prvním, kterým se podařil průlom německých linií, byli příslušníci české roty Nazdar. Utrpěli však těžké ztráty. Padlo 42 bratří a kolem 100 jich bylo zraněno. Nezvěstným v bitvě se stal také praporečník Karel Bezdíček. S ním byla ztracena i korouhev roty Nazdar, kterou měl neustále při sobě.
| hodnota | barva | náklad | hodnota | barva | náklad |
| 1 Kč | červená | 15 600 000 ks | 2 Kč | modrá | 2 210 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 15. března 1937.
I v tomto případě, připravila pošta příležitostní razítka. Razítko měla pošta pražského Hradu a města Trutnov. V Trutnově měl sídlo Hraničářský prapor 2, který nesl čestný název "Roty Nazdar".
V roce 1935 se dostal poprvé, a ne naposledy, na poštovní známky generál Dr. Milan Rastislav Štefánik – Výročí úmrtí M. R. Štefánika.
| hodnota | barva | náklad |
| 50 h | zelená | 128 740 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 15. března 1937.
Tento slovenský rodák, později občan Francie, vědec-astronom, francouzský voják-letec, generál, diplomat, spoluzakladatel československého státu, přesvědčený čechoslovák, zahynul ve věku nedožitých 39 let při letecké havárii nedaleko Bratislavy dne 4. 5. 1919, při svém návratu z Itálie.
Ještě v témže roce 1935 - 1936 vyšla série s názvem Portréty, kde byli vyobrazeni Jan Amos Komenský, Dr. Edvard Beneš, prof. Tomáš Garrigue Masaryk a také generál Dr. Milan Rastislav Štefánik.
| hodnota | barva | náklad |
| 60 h | fialová | 94 510 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 15. prosince 1939.
Generál Štefánik se dostal na poštovní známky ještě dvakrát. Bylo to již v okleštěné, tzv. 2. republice, dne 12. 11. roku 1938, pod názvem M. R. Štefánik v barvě zelené. V roce následujícím, již v době, kdy republika neexistovala, vyšla 30. 3. 1939 známka v barvě modré, se stejným názvem M. R. Štefánik. Tato známka, na rozdíl od ostatních v té době vydaných, nesla stále název státu bez pomlčky, tedy Československo.
| hodnota | barva | náklad |
| 50 h | zelená | 65 197 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 15. prosince 1939.
| hodnota | barva | náklad |
| 60 h | modrá | 50 000 ks |
Platnost známek se vztahovala pouze pro Čechy a Moravu a byla ukončena 15. prosince 1939.
Vraťme se však do roku 1937. Ten byl pro československý stát rokem 20. výročí zborovské bitvy. Československá pošta si ji připomněla sérií dvou známek pod názvem 20. výročí bitvy u Zborova.
Dne 2. července roku 1917, jihozápadně od ukrajinského města Zborov, zaútočila čs. brigáda na rakousko-uherské pozice. Útok byl proveden v rámci Kerenského ofenzivy pod velením plk. Trojanova. Po šestihodinovém boji se čechoslovákům podařilo prolomit nepřátelskou obranu až do hloubky 5,5 km a zajmout 3.300 mužů. T. G. Masaryk zaslal vojákům blahopřejný telegram, ve kterém, mimo jiné, napsal: "...Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. Vděčná paměť bratřím zborovským, padlým i živoucím."
U Zborova použili naši legionáři, možná jako první, moderní způsob boje, když postupovali vpřed v malých úderných skupinkách o počtu 6 – 12 osob. Navíc útok byl tak rychlý a účinný, že získal obdiv velení ruského, ale také respekt velení rakouského a německého. Od té doby již ruská vláda nebránila vzniku čs. jednotek. Vítězství čs. brigády pozitivně ovlivnilo další české zajatce, kteří začali vstupovat do nově se rodící armády. O měsíc později byly v Rusku organizovány již dvě brigády o 8 plucích a téměř 40.000 mužích.
| hodnota | barva | náklad | hodnota | barva | náklad |
| 50 h | zelená | 10 000 000 ks | 1 Kč | červená | 10 010 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 20. ledna 1938.
Dne 11. 3. 1938, den před obsazením Rakouska německou nacistickou armádou, v době zvyšování ohrožení bezpečnosti státu, vydává Čs. pošta sérii tří známek s kuponem připomínajícím boje legionářů pod názvem 20. výročí bojů čs. legií.
| hodnota | barva | náklad | hodnota | barva | náklad |
| 50 h | šedozelená | 8 320 000 ks | 50 h | šedozelená | 10 330 000 ks |
| 50 h | šedozelená | 10 450 000 ks |
Platnost známek byla ukončena 15. prosince 1939.
První známka připomíná výročí boje o železniční uzel Bachmač. Po říjnové revoluci v roce 1917 uzavřela nová sovětská vláda příměří s Centrálními mocnostmi a vyhlásila neutralitu. Čs. legie jako součást válčících dohodových armád se měly přesunout na východ Ruska a odplout do bojující Francie. Evakuace legionářů se neobešla bez střetů s dotírající německou armádou. K nejvýznamnější bitvě došlo severovýchodně od Kyjeva u železničního uzlu Bachmač v březnu 1918. Úkolem bojujících jednotek bylo Bachmač před německými vojsky bránit do té doby, než jím projede poslední legionářský vlak. Železniční stanice byla uhájena za cenu 45 padlých a 210 zraněných legionářů. Ztráty nepřítele se odhadují až na 300 mužů.
Druhá známka připomíná boje čs. legií ve Francii na sklonku války v roce 1918. Poté, co koncem roku 1917 povolila francouzská vláda vytvoření čs. armády na svém území a legionáři v létě roku následujícím složili slavnostní přísahu a převzali bojový prapor, došlo k jejich nasazení na frontě. Do konce války úspěšně bojoval 21. a 22 pěší pluk ve francouzských Ardenách v okolí města Vouziers. Zde je dnes zřízen čs. hřbitov, kde odpočívá na 300 padlých legionářů. Vzhledem k tomu, že zmíněné známky byly vydány roku 1938, nemůžeme nevzpomenout, že v době zářijové krize, předcházející tzv. Mnichovské dohodě, tehdejší představitelé města Vouziers, vděčně vzpomínající na československé osvoboditele z doby 1. světové války, písemně žádali francouzskou vládu, vedenou premiérem É. Daladierem, aby naplnila slova spojenecké smlouvy a postavila se jednoznačně na stranu Československé republiky. Jak víme, E. Daladier výzvu vouzierských představitelů ani značné části francouzské veřejnosti bohužel nevyslyšel.
Třetí známka se vztahuje k čs. legiím v Itálii, které vznikly nejpozději, a to až v dubnu 1918. Již před tím působili čs. dobrovolníci v italské armádě jako rozvědčíci a díky své odvaze a schopnostem, včetně znalosti jazyka nepřítele, byli italským velením velmi ceněni. Později vytvořená čs. divize, složená z 6 pluků, z nichž jeden byl specifikován jako výzvědný, byla přesunuta do prostoru mezi Gardským jezerem a řekou Adiží, kde bojovala proti rakousko-uherské armádě. Klíčovým místem bojů se stala kóta 703 nesoucí název Doss Alto, tvořící důležitý bod čs. obrany. Jako je pro legie v Rusku symbolem bitva u Zborova a pro legie ve Francii bitva u Arassu nebo Vouziers, tak se stalo Doss Alto symbolem bojů legií italských. Bylo sice významnějších bitev, např. boje rozvědčíků na Monte Val di Bella či na Cima Tre Pezzi, ale na Doss Altu se bojovalo v tvrdých vysokohorských podmínkách proti početnějšímu a materiálně lépe vybavenému nepříteli. Mimoto rakušané považovali boj proti Čechoslovákům na Doss Altu za prestižní trestnou výpravu proti vlastizrádcům. Své nedosažené vítězství chtěli náležitě propagačně využít.
Dočasným rozbitím Československé republiky v roce 1939 zanikly pochopitelně i její poštovní známky. Některé ještě nějakou dobu "živořily" přeražením od nových státních útvarů – Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu.
Legionáři se na známky vraceli už jen prostřednictvím generála M. R. Štefánika. V roce 1945 došlo k vydání portrétních známek tří představitelů 1. čs. odboje, tedy i T. G. Masaryka a E. Beneše. Později, roku 1969, byla, coby připomínka 50. výročí jeho tragické smrti, vydána další známka s M. R. Štefánikem. Naposledy se pak podobizna M. R. Štefánka vrátila na československé známky roku 1990 v Bratislavských motivech.
Nesmíme ale zapomenout ani na rok 1968, kdy republika slavila 50. výročí svého založení. Jednou z připomínek této události bylo vydání aršíku s motivem legionářské známky z roku 1919.
Na závěr můžeme pro zajímavost uvést, že jeden z legionářů, účastník legendárního sibiřského tažení, byť že nereprezentoval přímo čs. legie, se na známkách socialistického státu přece jen objevil, a to dokonce ve stovkách miliónů kusů. Byl jím tehdejší prezident Československé socialistické republiky, armádní generál Ludvík Svoboda.
Michal Beneš, Jednota Mladá Boleslav
Poznámky:
*) Katalog Československo, ČR, SR z roku 1996 od Ing. M. Trojana - Provoz polní pošty čs. vojska v Rusku byl zahájen 18. září 1918.
**) Např. v roce 1918: Barnaul, Čeljabinsk, Čita, Charbin, Irkutsk, Jekatěrinburg, Krasnojarsk, Novonikolajev, Kurgan, Omsk, Samara, Syrzraň, Tjumeň, Ufa. A v roce 1919: Ačinsk, Čanda, Achedzi, Cicikara, Imnohentjevske, Mariinsk, Nikolskussurijskij, Niznij Udinsk, Privni ricka, Ruskij ostrov, Tazje, Tomsk, Vladivostok.
***) 11. října 1914 podle našeho kalendáře.
*) Katalog Československo, ČR, SR z roku 1996 od Ing. M. Trojana - Provoz polní pošty čs. vojska v Rusku byl zahájen 18. září 1918.
**) Např. v roce 1918: Barnaul, Čeljabinsk, Čita, Charbin, Irkutsk, Jekatěrinburg, Krasnojarsk, Novonikolajev, Kurgan, Omsk, Samara, Syrzraň, Tjumeň, Ufa. A v roce 1919: Ačinsk, Čanda, Achedzi, Cicikara, Imnohentjevske, Mariinsk, Nikolskussurijskij, Niznij Udinsk, Privni ricka, Ruskij ostrov, Tazje, Tomsk, Vladivostok.
***) 11. října 1914 podle našeho kalendáře.
Použitá literatura:
- J. Juza: Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou 1914-1921, OÚ a SOA Rychnov n. K., Rychnov n. Kněžnou z roku 1998
- Katalog poštovních známek Československo, ČR, SR z roku 1996 od Ing. M. Trojana
- internetový článek Východní Evropa po první světové válce, Lubor Kunc
- J. Juza: Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou 1914-1921, OÚ a SOA Rychnov n. K., Rychnov n. Kněžnou z roku 1998
- Katalog poštovních známek Československo, ČR, SR z roku 1996 od Ing. M. Trojana
- internetový článek Východní Evropa po první světové válce, Lubor Kunc
