Hlavní strana » Rok 2005 » Hraničáři z Rýchor

Ve dnech 16. – 19. listopadu 2005 se uskutečnil zimní výcvik našich bratří ve východních Krkonoších. Z posádkového velitelství v Mladé Boleslavi se autokarem Peugeot Partner přesunuli v 18 hodin bratři Jakub Mikolášek, Jan Juřena, Tomáš Pilvousek, Antonín Nácovský a Michal Beneš do výcvikového střediska v Bobru u Žacléře. Bratr Pilvousek, nás jako správný hostitel nakrmil výborným gulášem „od maminky“ a bratr Mikolášek osádce zajistil nezbytný sachr - bábovku z rodného Sejcína. Pro zbytek pobytu byl jako kuchař určen bratr Juřena. Zbytek večera se strávil v místním pohostinství U Krakonoše sledováním existenčního zápasu baráže našich fotbalistů. V 6 hodin následujícího dne nás, toho času dozorčí objektu voj. v zal. Beneš vzbudil na ranní rozcvičku uskutečněnou ve sněhem čerstvě zapadané krajině. Bratři Juřena a Mikolášek dojeli nakoupit do Trutnova nezbytné zásoby. Cestou vytáhli z příkopu na zrádném žacléřském sedle „letní“ Škodu 120. Po obědě se vyrazilo na tvrz Stachelberg, kde se pod jasnou oblohou nacvičovala součinnost pěchoty s lehkým opevněním. V Žacléři jsme se posilnili v hotelu Sport a odjeli na chaloupku. Večer se pekla kuřata, o zásobu točeného piva se staral bratr Mikolášek. O páteční ranní rozcvičku se zasloužil dozorčí voj. Pilvousek, který své svěřence hnal směrem ke státní hranici, k obci u Černé Vody (v těchto místech Jan Ámos Komenský navždy opustil svou vlast a my málem svoji duši ). Po snídani se družstvo přesunulo autokarem do Prkenného dolu a odtud pěšky na Rýchory k inspekci horského hotelu Ozón (zde například ve třicátých letech slavil své čtyřicátiny Konrád Henlein). Za vydatné vánice a za průběžného výcviku styku s nepřítelem jsme vystoupili až na Rýchorskou boudu (1001 m). Cestou jsme se stavili ve známem hostinci u „Schöne Marie“. Toto pohostinství je proslulé způsobem placení za útratu. Jako vždy se zde platby ujal bratr Pilvousek. Po čaji s německými starousedlíky na Rýchorské boudě následoval přesun v závějích linií lehkého opevnění směrem k tvrzi Stachelberg. A náš velitel, bratr voj. Pilvousek, si nás opravdu vychutnával. Bratr Beneš při plazení nejednou ze svých úst utrousil větu „To je pes, ten náš starej, …… chlap jeden, až bude v civilu, já mu to spočítám ….“ V prostoru lesa Kámen se od nás odpojil bratr Mikolášek, který se slanil pro vůz do Prkenného dolu a přijel pro nás na žacléřské sedlo. Večer bratr Juřena s bratrem Nácovským vařil boberskou polskou čínu. Velitel, vojín Tomáš Pilvousek, si přitom ošetřoval omrzlé konečky prstů. Sobotní ráno se obešlo bez rozcvičky. Po úklidu jsme naší chalupu opustili a ještě navštívili opevnění v prostoru Bezděkova (pěchotní sruby T-S 43 a 44). Opravdu interesantní cestu dolů do obce, jsme nakonec i přes několik smyků přežili (oproti jiným). O to, aby nám auto neklouzalo se pokládanými větvemi ochotně staral, již demobilizovaný bratr Beneš. Po návštěvě pomníku příslušníků 2. hraničářského praporu na trutnovském hřbitově již následoval odjezd domů.

Fotky ze soustředění najdete v Galerii.