Když jsme se 13. června 2009 vypravili najít chatu osady Grizzly, nečekal jsem, že to bude tak složité. V době války i po ní vedla z Chudoples jen jedna cesta k chatě. Chatu jsme minuli jen o pár desítek metrů a podle mého špatného odhadu zamířili moc vpravo a potom se vraceli zpět.

Díky ochotnému chatařovi jsme nalezli trosky a spáleniště. Nemohl jsme okolí vůbec poznat, protože ještě v roce 1947, kdy jsem tam pobýval několik dní s manželkou a malou dcerkou, seděli jsme před ní a z lesa bez problémů s malým dvoukolovým trakářkem a synkem přijížděl J. Frus s tím, že si tam také postaví chatu. V lese rostly jen borovice a žádné stromy a křoviny z náletu. Cesty byly rovné a dost široké. Teď jsem žasl, jak je tam samý pahrbek, cestičky úzké a špatně schůdné.

 

Vzpomínám, jak jsem před mnoha lety četl pojednání známého geologa, který napsal, že povrch Země je v neustálém pohybu. Dokládal to skutečnými případy, kdy lidé zakopali do povrchu Země různé poklady, dokumenty apod. a pak je nenašli vůbec nebo několik metrů od místa, kam byly ukryty původně.