Slavnostní odhalení pamětní desky Josefa Vaňka v obci Dobšín

Tomáš Pilvousek 22.06.2018

V sobotu 16. června byla péčí Jednoty Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi a Obecního úřadu Dobšín odhalena pamětní deska místního rodáka a čs. legionáře, příslušníka samostatného Úderného praporu Josefa Vaňka.

Josefa Vaňka, který padl v boji s bolševiky před 100 lety u železniční stanice Kljukvenná východně od Krasnojarska, připomíná trvalá památka instalovaná na budově obecního úřadu.

Slavnostní odhalení zahájil průvod hasičů a legionářů s prapory obcí. Vlastní program započal dopoledne v 10:30 přivítáním starostou obce Dobšín panem Jaroslavem Černým. Bratr předseda následně představil život Josefa Vaňka i okolnosti jeho úmrtí. Další informace doplnila v následujícím projevu kronikářka obce paní Lenka Mulačová. Vlastního odhalení se zhostili starosta obce pan Jaroslav Černý, bratr plk. Josef Haisler a předseda boleslavských legionářů Tomáš Pilvousek.

Silným a velmi symbolickým okamžikem se stalo předání schránky se zeminou z bojiště od Kljukvenné (dnes Ujar), kterou předali zástupci jednoty do rukou starosty. Symbolicky se tak Josef Vaňek po 100 letech vrátil zpět do rodné obce.

Na vojenský program navázali následně dobrovolní hasiči, kteří dalším programem oslavili již 110 let svého působení v obci.

A kdo byl vlastně Josef Vaněk?

Do života Josefa Vaňka, který se narodil v Dobšíně 24. listopadu 1893 v čp 36, vstoupila, jako u jiných mužů tehdejší generace, válka. Válka, která zmařila miliony lidských životů, která změnila svět a kterou si přál málo kdo. Válku si nepřál ani Josef Vaněk, a přesto se jí musel poddat. Nedobrovolně, proti vlastnímu svědomí oblékl stejnokroj vojína rakousko-uherského pěšího pluku č. 74 a za soustátí, jemuž mu nebylo domovem, narukoval a bojoval na východní frontě v Haliči. Pod tíhou vlastního přesvědčení opustil rakousko-uherskou armádu v únoru roku 1915 a přešel dobrovolně do ruského zajetí.

Tou dobou se již na území carského Ruska rozrůstaly jednotky složené z českých a slovenských dobrovolníků, které oslovila jednoduchá, a přece složitá myšlenka Tomáše Garrigue Masaryka – bojovat za vlastní stát, vlastní samostatnost, za spravedlnost, demokracii a svobodu. Josef Vaněk neváhal a počátkem září roku 1917 se stává dobrovolcem 12. roty 8. čs. střeleckého pluku.

Jako sokol a fyzicky zdatný mladý muž byl v lednu roku 1918 přijat do formujícího se 1. čs. samostatného úderného praporu. Stal se tak příslušníkem elitního útvaru vojáků, kteří se nebojí nikoho a ničeho, ani smrti. Proto si i on mohl hrdě přišít na levé rameno jeho stejnokroje symbol umrlčí lebky se zkříženými hnáty.

V květnu 1918, po tom, co byl čs. armádní sbor vtažen do víru kruté ruské občanské války a kdy si museli legionáři vybojovat cestu domů pod známým heslem „Vlastním pořádkem do Vladivostoku“, byl Úderný prapor nasazen v bojích s bolševickou rudou armádou na Sibiři, nedaleko města Krasnojarsk.

Dne 16. června zahájili úderníci útok na železniční stanici Kljukvennou. Tam, 6 tisíc kilometrů daleko od své domoviny, padl ve smrtonosném dešti střel mezi mnohými i Josef Vaněk. Umíral statečně, smířen se svým osudem, v náručí svého přítele Josefa Štěpánka. Jeho poslední slova byla: „Pozdravuj všechny doma“. Poslední myšlenky tak letěly na blízké, Dobšín i kraj Českého ráje.

Možná si klademe otázku, proč si vůbec onen příběh jednotlivce, který padl dávno před 100 lety připomínat. Osud Josefa Vaňka zapadá do příběhů hrstky výjimečných, kteří v průběhu celého 20. století skromně, obětavě z ryzí lásky k vlastnímu národu a zemi dokázali obětovat to nejcennější. My dnes, kdy máme to převeliké štěstí, že nemusíme bojovat za svá práva se zbraní v ruce, jsme povinni jejich příběh nezapomenout a vyprávět dalším. Pamětní deska, jak doufáme, bude trvalou připomínkou toho výjimečného vojáka, nejenom pro občany malebné obce Dobšín v Českém ráji.