79 let od smutného výročí okupace nacistickým Německem

Tomáš Pilvousek 28.03.2018

„Je ráno 15. března 1939. V půl sedmé zapnu rádio. Po špatné noci téměř s hrůzou, co nám chystá nevlídný den. Znělka liblické stanice, špatné znamení. A nato hlasatel hlásí zastřeným hlasem, v němž jsou cítit slzy: ,Dnes v šest hodin ráno začalo vojsko říšskoněmecké obsazovati Čechy a Moravu.´ Dala jsem se do pláče a šeptala divoká slova, snad jsem v té chvíli šílela z nejhorší bolesti. Babička plakala také. Myslila jsem na muže a otce, na budoucnost, jež se v té chvíli rozevřela jako jícen pekla. Co nás mohlo potkat těžšího než tato muka? Naše krásná vlast, naše bohatýrská armáda – má zmizet z povrchu zemského? A my stojíme a klesáme s ní!“ (Ze vzpomínek manželky plk. Jaroslava Bukvičky, paní Marie Bukvičkové.)

Sychravého a zasněženého 15. března 1939 v 6 hodin a 8 minut ráno dorazily do Mladé Boleslavi první okupační jednotky. Zimní počasí se tak, jako jediné toho tragického rána, vzepřelo proti násilnému vpádu říšskoněmeckého vojska. Za bezbranného pohledu obyvatel i vojáků se uzavřela definitivně zlatá éra Československé republiky, vzniklé v roce 1918, a začala se psát nejsmutnější kapitola našich národních dějin.

O 79 let později si smutné výročí březnové okupace připomnělo i město Mladá Boleslav díky místní Jednotě Československé obce legionářské, která již po 19 let organizuje vzpomínkový ceremoniál u budovy bývalých kasáren na Jičínské ulici.

V letošním roce měl program dvě základní části. V té první byla před budovou kasáren připravena veřejná prezentace, cílená především na studenty boleslavských středních škol. V průběhu dopoledne dorazilo k budově přes 250 studentů, jimž členové jednoty představili nejenom dějiny vzácného městského objektu, ale především přiblížili osudy těch, kteří jsou na pamětní desce z roku 1947 zvěčněni. Poutavé vyprávění doplnili členové i ukázkou výstroje a výzbroje meziválečné armády, přičemž ti nejodvážnější mohli stejnokroje obléknout a zbraně potěžkat. Po diskuzi a zhlédnutí veřejné výstavy o struktuře Obrany národa řada studentů zapálila u desky svíčky a uctila tak památku těch, které připomíná. Pevně věříme, že se nám podařilo u žáků vzbudit zájem a především hrdost na předky, kteří se zapojili do protinacistického odboje v Mladé Boleslavi a okolí.

Vyvrcholení vzpomínkového dne nastalo v 16 hodin zahájením ceremoniálu za účasti Armády České republiky, mnohých sdružení a spolků. Úvod akce tradičně patřil produkci Podnikového dechového orchestru Škoda Auto Mladá Boleslav pod vedením dirigenta Marka Müllera. Po znělce vyhlášení mobilizace z roku 1938 následovalo symbolické napochodování stráží praporů. Trýznivou atmosféru roku 1939 pak navozovala nahrávka prezidenta Emila Háchy, který obhajoval své jednání s představiteli nacistického Německa. Historické souvislosti přiblížil veřejnosti tajemník jednoty br. Mgr. Jan Juřena. Po položení květin a symbolickém čtení jmen umučených mladoboleslavských obětí vypálili členové jednoty čestnou salvu. Za vrcholné představitele Československé obce legionářské promluvil místopředseda a válečný veterán br. pplk. Tichomír Mirkovič. Ve svém projevu podtrhl význam protinacistického odboje ať už na domácí, tak na zahraniční frontě a zároveň poděkoval domovské jednotě Mladá Boleslav za přípravu a organizaci akce.

Úzké sepětí tradic odbojové organizace Obrana národa a současné armády České republiky podtrhly hned dva projevy zástupců velení armády. Prvním bylo vystoupení ředitele Agentury logistiky AČR pana brigádního generála Ing. Jaroslava Trakala a následoval projev ředitele Krajského vojenského velitelství Praha, Střední Čechy pana plk. Ing. Romana Tkačíka. Zatímco pan brigádní generál Trakal připomněl historické osudy odbojářů z posádky v Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi, pan plukovník Tkačík představil mírové aktivity armády v příslušném regionu.

Na závěr celého setkání, jemuž přihlížela hojná účast veřejnosti, zazněly tóny slovenské a české státní hymny.

Pevně věříme, že letošní 19. ročník vzpomínky se vydařil a splnil to nejdůležitější. Připomněl, že náš vděk ženám i mužům, kteří se nebáli a postavili se bezpráví v letech 1939–1945, se obzvláště v dnešní zjitřené atmosféře musí připomínat, stejně tak skutečnost, kam až může vést lidská nenávist. Zapomenou na jejich příběhy, znamená prožívat je znovu.

My však nezapomínáme!

Fotografie: Tomáš Rytíř, Michal Beneš, Karolina Leiblová