Na poslední víkend v měsíci srpnu byla naplánována brigáda na pomníku, aby bylo vše připraveno na pietní akt 17. září. Michal, jako řidič a velitel vozidla nás vyhnal z postele opravdu velmi brzo a odjezd naplánoval na 6 hodinu ranní. Měl statut kyvadlové dopravy a tak nás postupně nabral, nejprve v Boleslavi Honzu Juřenu a Jakuba, pak v Čejeticích Bohouše a nakonec na Malé Bělé Martina Bradáče. Za Fabii byl připojen vozík, který zajistil Kuba a přidal závdavkem i motorovou sekačku, Brady zajistil sadu zánovních hrábí a křovinořez, přidal i barel s vodou na umytí hraničního sloupu a informační desky.
Cestou jsme se stavili na pumpě, vzali benzín a pobaveně se zasmáli, jak to na rovince u pumpy nandal Trabant koloně vozidel, v čele s BMW a všechny za zvuku tryskového letadla předjel. V Mimoni jsme nakoupili svačinku a pak už hurá na Horní Světlou.
Cesta ubíhala, a tak po osmé jsme byli na místě u pomníku a začalo se s pracemi. Zánovní oděvy šly dolů a ke slovu přišlo pracovní oblečení. Michal s Honzou a Kubou se chopili hrábí, Martin si vzal křovinořez a Bohouš, vzhledem ke svému vzdělání, se skamarádil s motorovou sekačkou. Práce šla od ruky, a tak naše pracovní nasazení vyhnalo z místního hotýlku „Wache“ i německé turisty. Bohoušovi se podařilo nabrat při snažení o zhotovení anglického trávníku skrytý kámen a na německé straně se ozvalo hromové „Super a potlesk“, cvakla i nějaká ta spoušť fotoaparátu, a tak se z nás všech stala vítaná atrakce v jinak poklidném pohraničí. Za hraničními kameny se skupinka německých důchodců rozrůstala, a tak jsme si místy připadali jak v 38 roce, kdy se tam shlukovaly „bílé punčochy“. To jejich “Dobry den“ nám vykouzlilo často úsměv na rtech a pak, že neumí česky.
Hodinky se pomalu přiblížily ke 12 hodině, tráva byla posečena, jak Michal prohlásil: „Hodilo by se dát pár golfových odpalů na německou stranu“, informační cedule, kolejnice byly vycíděny a dostaly tu správnou patinu. Nasedli jsme do auta a vydali se naplnit něčím dobrým své žaludky do hospůdky Luž v osadě s poetickým místním názvem „Myslivny“. Jarda nám mezitím s Michalem vykorespondoval uskladnění vozíku s nářadím u místního starochalupáře a my se mohli s plnými bříšky vydat na pěší výlet přírodou na horu Luž.
Cílem této cesty, bylo stanovení nejlepší naučné trasy výletu pro zájemce, kteří si budou chtít vyzkoušet, jaké to bylo, když touto krajinou putoval např. Bohumil Kobr, příslušník místního oddělení FS Horní Světlá v roce 1938. Tato vycházka se uskuteční před pietním aktem u pomníku 17. září.
Pomocný dozorce Bohumil Kobr.
Celé nám to trvalo asi 2 a půl hodinky pohodovým krokem. Honza s Kubou zůstali cestou zpět na Myslivnách na pivečku a my zbývající jsme se vydali do Světlé, proto jsme se rozloučili a spěchali je vyzvednout. Byla jim dlouhá chvíle a tak nám šli naproti, tím ušetřili Fábii několik km do servisní prohlídky, nabrali jsme je cestou a spěchali pak pro vozík do Dolní Světlé, poděkovali jsme za úschovu a uháněli k Mladé Boleslavi. Cesta nám uběhla a tak jsem všichni byli okolo půl sedmé doma.
Br. Ing. Bohouš Topič
Byla to makačka! :-)
Každý má svou lásku, náš Jenda není výjimkou.
Na zaslouženém obědě. Zleva Jakub Mikolášek, Michal Beneš, Bohouš Topič, Martin Bradáč a Jenda Juřena.
Krkavčí kameny.
ČsOL Jednota Mladá Boleslav
