Hlavní strana » Rok 2007 » 90. výročí bitvy u Zborova

Dne 2. července 1917 byla v rámci Brusilovské ofenzívy v Haliči u ukrajinského Zborova nasazena do bojů proti rakousko-uherské a německé armádě Československá brigáda.

Již několik týdnů po vzniku I. světové války se z řad našich krajanů ve Francii a Rusku vytvořily dobrovolnické oddíly, které bojovaly za národní samostatnost proti Německu a Rakousko-Uhersku. Ve Francii vytvořili členové pařížského Sokola a sociálně demokratického spolku Rovnost v rámci cizinecké legie Rotu Nazdar. Ta proslula vítězným bojem u vesnice La Targette poblíž Arrasu v roce 1915.

Přední hlídka

V Rusku vznikla Česká družina, která se stala základem později vznikajících prvních pluků československých legií. V únoru roku 1916 byl ustaven 1. pluk Mistra Jana Husi, 2.střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“ vznikl v květnu 1916 a 3.střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“ vznikl v březnu 1917. V červnu roku 1917 vznikla tedy Československá brigáda čítající 3 500 mužů. Brigádě velel Čechy oblíbený ruský plukovník V.P. Trojanov, jenž původně velel České družině, poté 1.čs. pluku a nyní brigádě. Nastalá bitva měla být prvním společným vystoupením československých dobrovolců. Když nastupovala k boji u Zborova, nebyla ještě řádně vyzbrojena, zákopy přebírala v neutěšeném stavu, neměla vlastní dělostřelectvo a ke všemu byla obklopena rozkládající se ruskou armádou.

Naši vojáci však v sobě našli tolik síly a nezlomné vůle, že odolávali náporům rozvratu. „Když jsme pochodovali Tarnopolem do vsi Bělé, to byl dojem na který nikdy nezapomenu: Československé vojsko – tři pluky pod husitskými prapory – pochodovalo v plné zbroji zase po tři sta letech. Hudba hrála, nadšení nebralo konce. Když jsme pak pochodovali z kopce dolů, nestačili jsme se ohlížet, slzy nám tekly radostí – to nás bylo! Tři tisíce osmahlých mladých tváří, tři tisíce bratří, odhodlaných zemřít pro vlast!“ (ze vzpomínky br. Bartoše)

Kulometné hnízdo

Proti Československé střelecké brigádě zde v úseku stála 37.pěší brigáda 19.pěší divize, tvořené rakouskými pluky č.35 (plzeňský) a č.75 (jindřichohradecký), pod velením polního podmaršálka Edvarda Boltze. Dále zde v úseku stál i rakouský pěší pluk č.86, 32.divize. Obě tyto divize tvořily IX.sbor 2.rakouské armády.

Rakouské jednotky znaly zborovský terén velmi dobře, jelikož jej držely již od léta 1916. Navíc postavení rakouské armády byla výborně opevněna, byla zde spousta kulometných hnízd. Rakušané měli velmi dobře vybudovaný zákopový systém linie i s podzemními úkryty. Místy byly zákopy až 3 m hluboké. Zákopy, mimo kulometných hnízd a zkušených hlídek, byly dále chráněny i hustým systémem protipěchotních překážek s ostnatým drátem, dále i minami a nastraženými granáty. Nejvíce opevněno bylo obranné postavení, Rusy nazvané „Mogila“. Obě divize v úseku byly velmi dobře vycvičeny a průběžným výcvikem byly na útok v oblasti výborně připraveny. I s přisunutými zálohami zde proti Československé brigádě stálo cca 5500 mužů rakouské armády, s více než čtyřnásobkem děl, než měla k dispozici ruská jednotka, která Čs. brigádu podporovala, dále se stovkou kulometů a velkou převahu měli Rakušané i v dalším válečném materiálu.

Kopání úkrytů

V časných ranních hodinách v pondělí 2. července 1917 začala bitva palbou ruského dělostřelectva na rakouská postavení. Útok Čechoslováků u Zborova začal 2. července v 9 hodin ráno, kdy vyrazila útočná skupina, která měla za cíl granáty vytvořit průchodná místa v rakouských drátěných překážkách. Již před 10 hodinou byla překonána první rakouská linie, brzy po ní nejlépe opevněná druhá. V 11 hod byl již dobyt cíl kóta 392. Prapory brigády však postupovali dále. A v půl dvanácté se již řítili naši dobrovolníci do třetí linie nepřátelských zákopů. Ve 12 hodin obsadily naše jednotky postavení nepřátelského dělostřelectva a fronta byla prolomena. Nad provedením tohoto útoku a jeho rychlostí žaslo nejen ruské velení, ale i velení rakouské a německé. Českoslovenští vojáci používali netradiční způsob boje. Útočili v malých skupinkách po 6-12 mužích, kteří obratně využívali terénních nerovností. Na takový způsob boje nebyli rakouští vojáci zvyklý. Postup československých praporů byl zastaven kolem 15 hod. před vesnicemi Hodov a Travotluky.

Československá střelecká brigáda prolomila u Zborova frontu nepřítele a úspěšně, navzdory očekáváním a plánům ruského velení, pronikla až za třetí obrannou linii nepřátelských pozic, čímž postoupila o více než 4 km, někde až 5,5km. V průběhu skvělého útoku zajali Čechoslováci kolem 3.300 nepřátel včetně 62 důstojníků (Čs. brigáda sama měla stav asi 3.500 mužů... Čechoslováci zajali tedy skoro tolik nepřátel, jako jich bylo samých), zmocnila se 20 nepřátelských polních děl a velkého počtu potřebných kulometů, pušek, granátů, střeliva a dalšího vojenského materiálu. Vlastní ztráty Čechoslováků činily 167 mužů padlých v přímém boji včetně 5 důstojníků, 17 mužů zemřelo následkem těžkých smrtelných zranění, 11 mužů bylo nezvěstných a pravděpodobně padlých. Raněno bylo kolem 700 československých dobrovolníků.

V zákopech

Vítězství u Zborova přesvědčilo naše spojence i odpůrce o obrovském nasazení a ochoty obětí Čechoslováků v boji za národní samostatnost. Stalo se oporou T. G. Masarykovi, E. Benešovi i M. R. Štefánikovi v úsilí o vytvoření velkých samostatných československých jednotek ve Francii a Itálii.

Zborovské vítězství ovlivnilo naše zajatce v Rusku, kteří po desetitisících vstupovali do legií. O měsíc později byly v Rusku organizovány již dvě brigády o 8 plucích a téměř 40 000 vojácích. Čs. legie v Rusku musely vybojovat ještě mnohé bitvy, musely podstoupit boje s Němci u Bachmače, s bolševickou armádou u Samary, na Urale, u Čeljabinsku a dalších místech na Sibiři. Domů se vraceli ruští legionáři (bylo jich 65 tisíc) až do konce roku 1920. Zborovské vítězství je v těchto bojích posilovalo.

T. G. Masaryk pobýval v červenci 1917 v Petrohradě a po zprávě o slavném vítězství našich bojovníků u Zborova jim poslal dva obsáhlé telegramy. Ve druhém stálo:
„Bratři! Svou husitskou chrabrostí zjednali jste si uznání Ruska a celého spojeneckého světa. Dokázali jste přátelům i nepřátelům, že náš národ je navždy rozhodnut domoci se své národní a politické samostatnosti. Vaše činy na bojišti dávají pravý smysl požadavků našich poslanců ve vídeňském parlamentě.“

O pět let později Masaryk prohlásil:
„Napsal jsem již své mínění o velikém významu Zborova pro vývoj naší armády v Rusku a v celém hnutí osvobozeneckém. Zborov umožnil organizaci armády a armáda byla nezbytnou podmínkou svobody a samostatnosti. Bez naší zahraniční armády bychom té samostatnosti sotva byli dosáhli. Spojenecký i nepřátelský svět věděl o Polácích, věděl o Srbech a tím o Jihoslovanech vůbec. O nás a našich politických cílech věděl málo a nebyl by se pro ně rozhodl, kdybychom přestali na státoprávních a diplomatických proklamacích. Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. Vděčná pamět bratřím zborovským, padlým i živoucím.“

Druhý náš prezident dr. Edvard Beneš o bitvě u Zborova řekl: „V první naší brigádě u Zborova došlo k projevu nově se tvořící národní vůle nepovolit, děj se co děj. To právě je mi znamením a výzvou do budoucnosti - pevnost, vytrvalost, vydržení, děj se co děj, je osudový odkaz pro náš národ v každé těžší situaci domácí i světové. To je tajemství a záruka našich úspěchů v budoucnosti.“

Velitel 49. armádního sboru generál Selivačev s velitelem československé brigády plukovníkem Trojanovem v zákopech.

Je tomu již téměř století, co v první světové válce umírali naši dobrovolníci u francouzského Arrasu a Vouziers, italského Doss Alto a Rovereta i na mnoha místech Ukrajiny a Ruska za vznik Československa. Zborov má mezi nimi čestné místo. Hrdinství našich mužů u Zborova posilovalo naše občany v boji za svobodu a samostatnost ve II. světové válce. Uvědomme si tento význam v době, kdy svoboda a demokracie v naší zemi zvítězily. Doufejme, že již navždy.

Ve zborovských zákopech

Ve zborovských zákopech

Ruské dělostřelectvo na ruském úseku

Cesta k bratrské mohyle nad Cecovou (1935)

Bratrská mohyla (1935)

V roce 2004 zástupci naší jednoty vzdali u mohyly čest padlým bratřím z bitvy u Zborova, kterých je zde pohřbeno 195. Položili jsme zde věnec v národních barvách a s nápisem Československá obec legionářská.

Kromě Zborovské mohyly, která se nalézá v obci Cecová, je dalších 15 bratří pochováno v nedaleké obci Jazierná. Jedná se o bratry, kteří nezemřeli přímo v boji, ale na následky zranění. Rok 2004.