Jak je uvedeno ve vzpomínce bratra pplk. Jaroslava Bukvičky, počátky odboje proti nacistům se datují přímo k 15. březnu 1939, kdy byly německou armádou obsazeny Čechy a Morava. Vedle ilegálního hnutí "Petiční výbor Věrni zůstaneme" se v Praze formuje pod vedením generálů bývalé čs. armády odbojová organizace Obrana národa. Ta vznikla s cílem vybudovat vojenskou podzemní organizaci s armádní strukturou, která by ve vhodném okamžiku podnikla ozbrojené vystoupení proti okupační moci a následně převzala moc od okupačních úřadů. Tato úvaha nebyla nelogická. Okupací tzv. druhé republiky byla totiž jasně porušena Mnichovská dohoda, a tedy i hranice garantované západními mocnostmi. Mimoto Německo začalo svou pozornost obracet k Polsku a vypuknutí války se zdálo být na dohled. V hotelu Věnec v Mladé Boleslavi se v dubnu 1939 schází skupina někdejších legionářů (Josef Botka, mjr. Josef Fryml, pplk. Jaroslav Bukvička) se známými osobnostmi veřejného života (poslanec Josef David, Dr. Karel Meissner aj.), aby se domluvili na společně organizované protiněmecké činnosti. V tu dobu je také pražským vedením Obrany národa do čela organizace na Mladoboleslavsku jmenován bratr Josef Botka, majitel hotelu Věnec. Jeho zástupcem byl ustanoven mjr. Josef Fryml, zpravodajským důstojníkem v oblasti pak škpt. Jan Vít. Ihned se přistoupilo ke shromažďování a ukrývání zbraní, tisknutí propagačních letáků, mapování důležitých objektů, institucí apod. Poměrně brzy se podařilo vytvořit hustou síť skupin složených z místních obyvatel, kteří se nehodlali smířit se ztrátou svobody.

 

Jedním z prvních, zatím ještě veřejných projevů rezistence proti německé okupaci, který mladoboleslavští legionáři a vojáci bývalé místní posádky zorganizovali, bylo symbolické položení věnců k pomníku legionáře na Komenského náměstí dne 31. července 1939. Stalo se tak při příležitosti zavedení výnosu, který zakazoval bývalým příslušníkům čs. armády nosit vojenský stejnokroj. Legionáři vzdali salutováním čest svým padlým druhům z 1. světové války a hromadně zazpívali československou státní hymnu. Rozešli se s vědomím, že nastává zlá doba, ale zároveň s odhodláním nesmířit se s novými poměry. Navzdory možným postihům ze strany okupantů přihlíželo celé události na 500 místních obyvatel.

 

Spolu s německou armádou se v Mladé Boleslavi objevila i tajná státní policie – Gestapo. Osazenstvo nově zřízené služebny tvořili převážně Němci z Hamburku, později doplňovaní horlivými soukmenovci z odtrženého českého pohraničí. Tzv. "preventivní" zatýkání vybraných osob nastalo okamžitě po 15. březnu 1939. Později, 26. srpna téhož roku, byl zatčen Dr. Karel Meissner. Důvodem bylo především to, že v jeho vile v Husově ulici (dnešní budova ZPŠ) chtělo gestapo zřídit svoji úřadovnu. S vypuknutím války 1. září 1939 byl jako čelný představitel politického a kulturního života ve městě preventivně zatčen hoteliér Josef Botka a následovaly ho i jiné osoby. Vedení mladoboleslavské Obrany národa tak převzal bratr Josef Fryml. Ilegální činnost se neustále prohlubovala, navazovaly se kontakty s odbojovými skupinami v sousedních regionech jako např. s organizací "Mafie" v Milovicích, které velel škpt. Stanislav Ulrych. Rozšiřovaly se protiněmecky orientované anglické a francouzské časopisy. Množily se letáky z pražského ústředí Obrany národa, a také časopis "V boj". Pravidelně byla podávána zpravodajská hlášení o výrobě v průmyslových podnicích, o pohybu a síle německých jednotek. Organizovala se např. i přeprava osob za hranice, zhotovovaly se falešné dokumenty a legitimace. Prováděly se peněžní sbírky pro odbojovou činnost. Počátkem roku 1940 však již mělo Gestapo dostatečné množství informací a mohlo přistoupit k první vlně zatýkání. Vedle řadových příslušníků byli zajištěni i mjr. J. Fryml, škpt. J. Jarolímek, J. Špaček a J. Vít. Přestalo tak prakticky existovat vojenské velení organizace v oblasti a další činnost se zaměřila spíše na získávání zpráv a pomoc rodinám zatčených. Na přelomu let 1940/1941 přestala Obrana národa po zásazích Gestapa jako rozsáhlá odbojová organizace prakticky existovat. I tak zbylé skupiny či jednotlivci pokračovali v činnosti proti okupantům. Na troskách Obrany národa vznikla v Mladé Boleslavi například organizace „Lípa“, kterou vedli legionáři pplk. Julius Sokolář a mjr. četnictva Jaroslav Linaj. Přínos této organizace spočíval především v tom, že v jejich řadách byli mladoboleslavští četníci, policisté a státní úředníci. Po nástupu R. Heydricha do čela Protektorátu však začala nová vlna zatýkání a poprav, která se po atentátu na tohoto říšského protektora změnila v nepokrytý teror, který znamenal i likvidaci odbojové organizace "Lípa".

 

Boj našich spoluobčanů za svobodu však přesto neustal. Odbojová činnost nabyla pouze jiných forem – s ohledem na potřebu prohloubit ilegalitu ve srovnání s předchozím obdobím, vznikalo větší množství méně početných skupin, jejichž případná infiltrace gestapem neznamenala tragický zánik celé odbojové organizace, jako se tomu stalo v případě Obrany národa. To je již ale jiná kapitola dějin odboje v Mladé Boleslavi.